it´s too late to be late again

Články



Leonard Cohen - život, hudba a vykoupení


"Vím, že existuje oko, které nás všechny sleduje."
(Napsal Liel Leibovitz)

Kanadského písničkáře jsem měl díky jeho baladám vždycky moc rád. Vlastně jsem četl některé přeložené texty dříve, než jsem poprvé slyšel album z roku 1988 I’m Your Man. Existuje totiž zvláštní kniha, která pod názvem Víc než jen hlas před více než 30 lety představila texty několika hudebních osobností včetně Cohena. Nikdy snad nebyla v prodeji, pouze jako knižní prémie. Mně se ji podařilo koupit hodně let po prvním přečtení v jednom porevolučním antikvariátu.

Charismatický Cohenův hlas prošel letitým vývojem a je to na něm znát. Jemně laděné vyprávění Bird On A Wire postupně přechází přes mrazivou Partisan, komerčně oblíbenou Hallelujah a hledající Who By Fire až k lehce ponurému podání Anthem z The Future. Písní je mnoho a proměn ještě víc.

Kniha autora Liela Leibovitze není jen o hudbě. Výraznou částí představuje Cohena jako básníka a spisovatele, což mne u něj moc nebere. Jeho poezii vnímám raději přes hudbu a projev, tato role je pro mne silnější než obsah. Román Nádherní poražení mám přes 18 let a nikdy jsem jej nedočetl. Smysl knihy vlastně chápu až nyní díky Leibovitzově vysvětlení, číst ji ale nechci, pro mne postrádá příliš mnoho z toho, co od příběhů očekávám.

Leonard Cohen není ve svém životě, hudbě a vykoupení osamocen, autorův odkaz na Dylana, Beatles a novodobě i na Bona z U2 ukazuje všechny v úplně jiné poloze. Nic nepopisuje, jenom máte pocit, že jim rozumíte. Když čtu, co se odehrávalo v hlavách The Doors při Light My Fire nebo The Smiths v The Queen Is Dead, chci tomu věřit. Nakonec si pouštím Cohenovu First We Take Manhattan v přepracování chraptivého Joe Cockera, tato verze opravdu nemá chybu.

02-01-2016

Váš e-mail:
Text:
Kontrolní kód:
Zapište číslicí, kolik je pět plus tři:
  
Na Timovi
Ve světě