it´s too late to be late again

Články



Hluboká práce


V poslední době kumuluji víc věcí tak, že jim nestíhám dávat priority. A tak jsem začal číst knihu Hluboká práce.

Míváte někdy pocit, že potřebujete dotáhnout rozdělanou práci do zdárného konce a ono to stále někde drhne? Že kdykoli se do něčeho pustíte, objeví se překážka v podobě "všechno odlož, spěchá to"? Jak často se ocitáte v situacích, kdy vám v poště naskakuje jeden mail za druhým a vy chcete dělat něco důležitějšího, co na vás již delší dobu čeká? Odpovědi na mnoho podobných otázek nabízí ve skvělé knize Cal Newport. A protože se profesně zabývá algoritmizací, spoléhám na logiku jeho rad.

Jsem povahou plánovač, který se snaží hospodařit s pracovním časem efektivně. Jistá míra odpovědnosti je dobrou motivací pro vytváření procesního systému a mně podobné stavy vyhovují. Ale někdy zkrátka přijde chvíle vedlejších vlivů, kterým nelze utéct. Co s tím?

Po přečtení knihy mám pocit, že za všechno může Internet, především sociální sítě. A dále e-mail, ten hlavně ve špatném organizování. Je to opravdu k zamyšlení, protože jde o stanovování priorit. Většinou s tím nemívám problém, ale letošní jaro mne docela nachytalo. Moje práce je o častém jednání, které se střídá s psaním a publikováním na Internetu. Takže rada o odstřihnutí od sítě nepřichází v úvahu (internetový šabat). V sociálních sítích mám docela jasno, Facebook nepoužívám, Twitter ano, protože mne baví, a Google+ mi nahrazuje starý Reader. Tady moc času neušetřím. Zbývá něco?

Ano. Jde o e-mailovou komunikaci. Uvědomuji si, že mám ve zvyku odpovídat na většinu zpráv, které se týkají mé práce, což je evidentně špatně. Zkusil jsem během jednoho dne profiltrovat příchozí poštu a opravdu mezi nimi bylo několik k pouhému přečtení a uložení do archívu. Další stačilo vyřídit krátkým zavoláním, je vidět, že tady je co zlepšovat. A psaní mailů? Mnou vytvořená zpráva by prý měla být do jedné minuty odeslána, jakkoli to zní divně, něco na tom je. Což znamená, že mám mít jasno v tom, co napsat.

Autor se zabývá mým oblíbeným Paretovým principem, který jsem si za jedno z hlavních pracovních pravidel zvolil už dávno. Tady musím souhlasit se vším, co napsal a minimálně tuto část bych doporučil k přečtení každému. Je v něm schována důležitá podstata efektivity. Že 20 % příčin způsobuje 80 % důsledků, což opravdu v mnoha případech funguje a nabízí tak snahu ovlivnit právě těch dvacet procent.

V těchto dnech řeším projekt, kde jsem částečně závislý na zpětné vazbě od jiných a nese si tak vysokou míru neefektivity. To je téměř na napsání samostatného článku…

27-05-2017

Váš e-mail:
Text:
Kontrolní kód:
Zapište číslicí, kolik je pět plus tři:
  
Na Timovi
Ve světě