Články
Počítačové a internetové aplikace (3)
Vzdělávací systémy a jejich nasazení ve škole
Třetí článek z minisérie poukazuje na to, co je pro školu nejdůležitější – využívání vzdělávacího software.
Během posledních let se školy vybavily vysokým počtem výukových programů. Díky dotacím si mohly nakoupit software z různých vzdělávacích oborů, používat jej ve výuce a implementovat tak, aby se opravdu mohlo hovořit o aplikovaném prostředí. Některé programy jsou výrazně encyklopedické, jiné interaktivní, dynamické, a co je asi nejdůležitější – MŠMT nabídlo svůj evaluační web, který, přes veškerou kritiku své technické úrovně, poprvé nabídl školám ucelený souhrn doporučených programů, často recenzovaných učiteli z praxe. Programy jsou zpravidla pod školní multilicencí, což je velmi výhodné. Jejich nevýhodou je potřeba dostatečného počtu pracovišť, lidí schopných s programy pracovat a nepřenositelnost mimo školu. Velmi často vyžadují školní souborový server.
Internetovou alternativu tvoří různé vzdělávací platformy, které jsou přístupné přes webové prohlížeče a vycházejí z filozofie studia kdekoli a kdykoli. Řada zahraničních univerzit se touto problematikou zabývá velmi podrobně, v rámci svých výzkumů vytvářejí interaktivní i encyklopedické prostředí, které je zpravidla pro akademickou obec zdarma. Jde o řadu oborově laděných webů, obsahujících modelování v přírodních vědách, jazykové testy, metodické materiály a další možnosti, zatím často v anglickém jazyce.
Své místo již nachází i e-learning v různých úrovních, který využívá publikační prostředí nebo přímo LMS systémy. Začíná se objevovat i na středních školách, k čemuž podle mne nejvíce pomohly vzory v podobě vysokých škol, a asi také systém vzdělávání pod dotací MŠMT. Využívání zatím není zcela běžné, učitelé i studenti se teprve učí takto pracovat, neboť princip e-learningu vyžaduje určitou schopnost samostudia, tvořivosti, dodržování osobních harmonogramů, komunikační dovednosti, a především systémový přístup. LMS systémy vyžadují kvalitní technické zázemí, administrativní jistotu a schopnost dalšího vývoje školy v mnoha směrech. V době, kdy do vzdělávání pozvolna vstupuje nová net generation Web 2.0, již ani není jiné cesty. Rozvoj těchto lokálních prostředí vytváří určitý základ, na kterém by se mělo začít stavět. V jakém směru, rozsahu a kvalitě, to záleží především na odvaze.
Je zřejmé, že obě internetové platformy (administrativní i vzdělávací systémy) jsou na počátku, a asi také předbíhají svůj přirozený čas nástupu. Jejich chvíle ale nutně přijít musí, i když jde o záležitost poměrně citlivou. Zásadním bodem je podle mne systémovost tohoto přístupu, která musí vycházet z dobře zpracované logistiky a jasných cílů. V obou případech totiž s daty pracuje velké množství lidí, jestliže není vytvořeno dostatečné technické, administrativní i uživatelské zázemí, obojí se stává pro školu velkou přítěží.
06-03-2007