ICT pedagog a jeho role ve škole
(Článek vyšel původně v roce 2002 na České škole. Vzhledem k tomu, že tehdy vyvolal docela rozporuplné reakce, umisťuji jej i sem. A to i přes jeho částečnou neaktuálnost.)
Je pozitivní, že naprostá většina učitelů bude umět používat počítač. Všechny tyto znalosti a dovednosti, kterých učitel dosáhne, by ale měly být především prostředkem pro jeho další práci. A právě na tomto poli je úloha ICT pedagoga nezastupitelná.
Patřím mezi ty, kteří vzdělávání učitelů v oblasti informačních technologií a zavádění počítačových sítí do škol podporují. Ačkoli si uvědomuji negativa tohoto komplexního projektu, domnívám se, že realizace právě tímto způsobem určitý smysl má – rozhodně z pohledu tzv. „malých“ škol, z nichž mnohé by pravděpodobně vlastní cestu hledaly poměrně složitě.
Za zásadní problém budování infrastruktury považuji současnou nevyrovnanost v technickém vybavení jednotlivých škol, kdy je jasné, že není možné uspokojit potřeby a touhy všech podle jejich představ. Zároveň se ale dokážu smířit se skutečností, že aktivní a progresivní ředitelé, kteří rozvoji IT ve své školy věnovali v uplynulých letech hodně času a peněz, nejsou vyslyšeni v takové míře, v jaké by si přáli a zasloužili, neboť to je právě ta daň za celoplošnou realizaci.
Řídil jsem školu, která, stejně jako mnoho jiných škol, dokázala tento projekt předběhnout o několik let. S pomocí zřizovatele (obce) se podařilo vybudovat počítačovou učebnu s přístupem na Internet, zavést elektronickou správu školy v potřebné úrovni a především zajistit školení učitelů tak, aby tato učebna i počítače v kmenových třídách neležely ladem.
Když si nyní mapuji několik let zpět, uvědomuji si určitou nekoncepčnost, které jsem se nevědomky dopouštěl. Nebyl problém nakoupit slušné množství více či méně kvalitních výukových programů. Ty sice nekončily někde v šuplíku a součástí výuky se stávaly, ale kam jejich používání vlastně směřovalo? Celý problém totiž není o tzv. informační gramotnosti, ale o didaktice, pedagogické praxi a metodice výuky.
A tady se dostávám k tomu, co je zatím pouze ve fázi vývoje, a to stále na počátku. Je to funkce ICT pedagoga, o které je možné se dočíst, že bude hrát v určité etapě informačního vzdělávání zásadní roli. Jsem tomu rád, neboť právě proto se studuje na pedagogických fakultách, abychom měli pedagogy - profesionály. To není o tom, že potřebujeme mít ve školách řadu počítačových odborníků. Je určitě pozitivní, že naprostá většina učitelů bude umět používat počítač. Nicméně nejdůležitější je, že všechny tyto znalosti a dovednosti, kterých učitel dosáhne, nebudou pouhým cílem takového vzdělávání, ale především prostředkem pro učitelovu další práci. A právě na tomto poli je úloha ICT pedagoga nezastupitelná. Funkce manažera, správce či garanta IT ve škole je již popsána poměrně zřetelně, domnívám se dokonce, že ani nebylo příliš náročné tyto role zmapovat, neboť lze alespoň částečně využít modelů z jiných sfér. Ale ICT pedagog?
Co vlastně bude muset zvládnout?
V každém případě koordinovat výuku a využití IT v obecném pojetí, nikoli pouze ve své specializaci. Měl by být schopen vystihnout, co je smysluplné a co nikoli. Měl by umět poradit všem učitelům nezávisle na aprobaci, jak jim může počítačový program zakoupený do školy či stažený z Internetu pomoci. Měl by umět rozlišit, co je pro žáky přínosné. Ale především by měl umět koordinovat různé metodické a oborové komise nebo úseky ve škole tak, aby využívání výukových programů někam směřovalo.
Jestliže se žák připravuje na soutěž v zeměpisu či dějepisu, je zřejmé, že využití elektronických encyklopedií má obrovský význam. Bude i daná soutěž koncipována tak, že na základě vlastních znalostí (i faktografických - ty v žádném případě nepodceňuji) budou žáci a studenti využívat Internet? Tento příklad je až z druhé linie, nicméně o tom by celá vize počítačového a informačního vzdělávání v našem školství měla být.
V systému rámcového pojetí vzdělávání, kdy budou školy moci vnést co nejvíce vlastních představ o způsobu výuky, hraje celá státní a informační politika ve vzdělávání velikou roli. Opět se dostáváme k úloze ICT pedagoga. Ideální by bylo, kdyby každý z nás v sobě kousek této role měl. Systém studia, kterým jsem prošel, s tím neměl příliš společného, ale pedagogiku, didaktiku (obecnou i aprobační) jsem snad pochopil. A když ne na škole, tak určitě ve spojení s praxí. Tím chci říct, že využívání informačních technologií je vlastně konkretizování cesty, jakou se metody výuky mohou ubírat. Ale také hledání cíle této cesty.
Kolikrát jsem již slyšel povzdechnutí, že žáci jsou na tom ve schopnosti využívání IT lépe než učitelé. Ale o tom to podle mého názoru není. Neznám žáka, který by byl takovým profesionálem, aby dokázal zřetelně vyjádřit, proč právě tato metoda ve vzdělávání je lepší než jiná. Tento profesionalismus je největší kantorský kredit, proč jej nevyužít?
Proč o tom vlastně píšu? Mám dojem, že nastala doba, kdy by se na každé škole měl začít formovat určitý proud, který by vytvářel metodiku využívání IT a Internetu. Obecný profil ICT pedagoga zatím není a bude velmi obtížné jej vytvořit. Předpokládám, že dojde i k polemikám o obsahu jeho práce, ale proč ne? Za podstatné však považuji, aby se nevyčkávalo, až se tento termín popíše, zobsahuje a vytabulkuje. Již nyní může každá škola „vizualizovat“ svou představu o tom, co by měl celý projekt Internetu do škol (tím mám na mysli i vzdělávání, nikoli pouze budování infrastruktury) jejímu systému či vzdělávacímu programu přinést. A to zejména ve využívání Internetu, neboť to považuji za zřetelně převažující. Navíc, diskuse o profilu ICT pedagoga bude mít i kvalitnější základ, pokud jej již budeme moci formovat na bázi zkušeností z vlastních škol.
Každý, kdo se trochu zamyslí nad pojmem ICT pedagog, si jistě uvědomí nutnou flexibilitu a pedagogický nadhled této role. Určitě je správná doba takového pedagoga na škole mít nebo vytvářet prostor pro to, aby se začal formovat. Jeho úloha v blízké budoucnosti (ale možná již i nyní) bude totiž nezastupitelná a nikdo se jím nestane jenom tím, že se v této funkci ocitne.
Možná se zdá, že tato pedagogická stránka celé informační politiky ve vzdělávání je v porovnání s budováním infrastruktury a následnou polemikou o způsobu realizace, financování apod. méně významná. Já jsem ale přesvědčen, že právě z pedagogického hlediska by nás technická stránka budování LAN ve školách měla trápit nejméně. Naopak, vize toho, co a jak bude vzdělávání našich dětí ovlivňovat v příštích desetiletích, by měla být, když ne páteří, tak alespoň významnou částí celé vzdělávací koncepce. Ta totiž bude s informačními systémy neodmyslitelně spjata.
01-08-2004