Temné vody
Tajemné příběhy protékají Tokijským zálivem.
Nedávno jsem si zamikroblogoval na téma, jak mne Temné vody Kodži Suzukiho zachránily před blázincem zvaným předvánoční Tesco. Poté, co jsem knihu v levných knihách zakoupil za pouhých 19 korun, stihl jsem přečíst dvě povídky ještě na místě při čekání na zbytek rodiny. Protože kniha má, kromě této události, i řadu jiných NEJ, musím ji samozřejmě trochu zpopularizovat.
Jde o povídky, které mají společnou linku v podobě Tokijského zálivu. A tady se odehrály opravdu zajímavé příběhy. Některé mají lehce hororový nádech, jiné koketují s thrillerovským zpracováním. Všechny ale končí stejně. Jak, to samozřejmě nenapíšu, ale i přes povídkovské členění kniha nakonec působí jako jeden příběh s mnoha osudy.
Nečekejte žádné velké deaverovské zvraty, Temné vody tečou jedním, hodně nekompromisním směrem. Je z nich cítit východní odolnost, chlad a tajemství. Některé osudy působí otevřeně, klidně si je domyslete, i v tom je kouzlo. Napoprvé mne nejvíce zaujal příběh Sádka, ale při druhém přečtení to určitě bude jiná povídka, protože všechny jsou výborné. Působí totiž skutečně. A já se už těším na další Suzukiho knihu.
13-01-2009