Jakými zákony se řídí náhoda?
Každou chvíli jsme postaveni před nějaké dilema. Už jenom skutečnost, že se rozhodujeme, znamená, že existují alternativy. Je otázkou, jak je vlastně vnímáme?
Začnu situací, ve které mám více možností, mezi kterými se musím rozhodnout. Například půjdu k volbám, ve kterých kandiduje šest stran. Já mám o všech úplně stejné množství informací a žádnou z nich nepreferuji. Jediná jistota je, že jdu volit. Která strana má větší šanci, že se pro ni rozhodnu? Typická situace pro házení hrací kostkou. Ale v okamžiku, kdy třeba i ze subjektivních důvodů vnímám jednu stranu jinak, se celkové preference všech zúčastněných mění. Ovlivní mé rozhodování větší počet stran?
Ale co když jsem stále na začátku a zkrátka nevím? Bude se mé náhodné rozhodování řídit nějakými zákony? Hodím kostkou a vyhraje strana A. Hodím znovu, opět ta samá volba. Mohu už na základě těchto pokusů předpokládat, že se tak stane i potřetí? Matematik samozřejmě odpověď zná, ale malý červíček začíná hlodat. Nejde přece jenom o zákonitost, která říká, že díky předchozím dvěma pokusům má třetí možnost větší šanci?
Když jsem už použil hrací kostku (1 – 6), budu s ní hrát dál. Hodím desetkrát, při čtyřech pokusech padne číslo 3. Při dalších deseti pokusech padne trojka dokonce pětkrát. Samozřejmě mne musí napadnout, zda bych ji neměl považovat za své šťastné číslo? Možná mne z toho vyléčí milión pokusů (což očekávám), ale číslo 3 mi padlo přesně 472653krát. Hloupé, co?
Je otázkou, zda nám znalost počtu pravděpodobnosti život zjednodušuje, nebo komplikuje? Teoreticky by to znamenalo, že matematik znalý problematiky už z principu nesází. Jenže náhoda a děj možný jdou ruku v ruce, co kdyby to zrovna vyšlo?
08-07-2009