Alba, která nezklamou
Další várka hudebních klenotů, které doporučuji k poslechu.
Několik alb, která jsem vložil do letošního přehrávače, je v časovém rozložení více než třiceti let. Jejich hodnota rozhodně neklesá, spíše naopak.
Accelerate (REM) – poslední řadovka skupiny je návrat k počátkům. Hodně dobré skladby, žádný prvoplánový hit, ale všechny písně vysoce hodnocené.
Live At The Olympia in Dublin (REM) – pokračování v duchu předchozího alba. Vynikající a plné skladeb (39) z raného období kapely. Ale Losing My Religion ani Shiny Happy People zde nehledejte.
Finyl Vinyl (Rainbow) – podle hodnocení časopisu Kerrang! album plné sr..ek, ale bylo poslední od Rainbow, které mi chybělo. A rozhodně není špatné, i když u této kapely se laťka v podobě alba Rising překonat opravdu nedá.
Live in Munich 1977 (Rainbow) – další z řady excelentních živáků je plný skvělých kytarových sól. Legendární Still I´m Sad zde má přes 25 minut.
The War Of The Worlds (Jeff Wayne) – pro mne kultovní příběh na nahrávce staré přes 30 let v remasterovaném provedení. Nemám další komentáře, to je na poslech.
Hey Stoopid (Alice Cooper) – dá se k tomu něco říct? Staré a výborné album, ideální do auta. Cooper v klasické podobě jednoduchých, ale promyšlených a výborně provedených skladeb.
Together Through Life (Bob Dylan) – poslední album je poklidné a pohodové. Žádné rádiové hity, spíše pro nostalgiky a jako kulisa k hodně dobré knížce.
If On A Winter´s Night... (Sting) – nová poloha Stinga je komorní a nádherná. K albu existuje i záznam koncertu v Durhamské katedrále a stojí za to. Obojí.
Songs From The Labyrinth (Sting, Eden Karamazov) – ještě větší Stingův úlet, ve kterém se klaní klasické hudbě. Parádní projev za doprovodu loutny. Srovnání s Blackmore´s Night je o hledání hranice mezi uměním a komercí.
Préliminaires (Iggy Pop) – pódiový šílenec se proměnil v básníka a podobně jako Sting vytvořil hudební šperk. Úvodní Les Feuilles Mortes je famózní, málokterá skladba je tak silná.
15-08-2010