O čem mluvím, když mluvím o běhání
Zajímavé vyprávění člověka, který ví, co dělá a proč to dělá.
Kniha Haruki Murakamiho O čem mluvím, když mluvím o běhání je asi nejlepší čtení letošního roku, kterým jsem si prošel. Vztah k běhu totiž není jenom ve sportovní rovině. Jde o filozofii a postoj člověka k životu obecně. Mnoho osudových etap je totiž možné vnímat jako běh na dlouhou trať. A přesně tuto skutečnost Murakami ve své knize vystihl. Nejde o žádný román ani soubor povídek, ale o hodně interní vyprávění. Už název sám o sobě je poutavý, ale obsah celé knihy mne dokonale dostal. Autor se bezvadně trefil do mého osobního vztahu k tomuto nádhernému způsobu duševní relaxace a ventilace. Postupně jsem si vybavoval množství různých porad a jednání, která jsem si v životě plánoval při běhání, nebo dobu studia s oblíbeným běžeckým rituálem téměř před každou zkouškou. Ostatně, to mne drží dodnes.
Líčení osobních pocitů od prvních kilometrů až k Athénám a Marathonu, odskok k triatlonu a opětný návrat k běhání jsou další a další úseky, ze kterých se postupně skládá celá životní trať. Haruki Murakami ji má nastavenou jasně a cíleně. Ví, proč běhá a umí si dávat nové cíle. Kniha je hodně motivační, samozřejmě pro toho, koho osloví.
Na závěr jsem si nechal autorovu geniální citaci, která je sice o japonském školství, ale podle mne, letitého kantora, je její obecná platnost bezesporná: "To nejdůležitější, co se ve školách naučíme, je fakt, že nás ty nejdůležitější věci ve škole naučit stejně nemůžou."
06-09-2010