Come Hell Or High Water
Koncert Deep Purple z Birminghamu a roku 1993 na DVD!
Vyrostl jsem na nich a doufám, že mám doma všechny jejich desky. Prošli vším, čím mohli a stále jsou výborní. Když jdu běhat, hrají mi třeba dvě hodiny z mobilu. A nikdy mne nepřestali bavit. O Deep Purple se tradovalo, že sólově byli vynikající, ale nikdo z nich nikdy nebyl první. Vždy se našel muzikant, který měl něco navíc. Když se ale dají všichni dohromady, jsou opravdu nejlepší. Nejsou jenom skupina vynikajících hudebníků, ale kompaktní těleso, které si může dovolit neuvěřitelné věci. Špičková sóla a koncertní provedení tříminutových skladeb natažených na víc než dvacet minut. Improvizace, na které si troufnou jen opravdoví muzikanti. Když se k poslechu přidá ještě pohled na živý koncert, je to opravdu zážitek! Ten, na který koukám, je z roku 1993 ještě s Blackmorem. Může si dneska hrát na akustickou kytaru, jak chce, podle mne stejně patří sem. Prakticky stále hraje sólo, bez ohledu na délku skladby.
Deep Purple nenatočili nikdy slabou desku. Některá se může líbit více, jiná méně, ale všechny mají neskutečný náboj. I období s Coverdalem bylo dobré, vnesl do jejich hudby jiný typ hlasu s určitým nádechem blues, přesto stále klasický hard rock. Ale Gillan tam sedí určitě víc. Málokdo si možná uvědomuje, že zpíval prvního Ježíše na dvojalbu Jesus Christ Superstar a nikdo v této roli zatím nebyl lepší.
Článek píšu ve chvíli, kdy na ně koukám. Zrovna hrají trochu nedoceněnou skladbu Woman From Tokyo, kterou mám hrozně rád. Před chvíli exceloval Blackmore při skladbě Beethoven, tu původně hrála jeho skupina Rainbow pod názvem Difficult To Cure. Opět sólo za sólem a Lordovy Hammondky se mění v kostelní varhany. Celý koncert končí originálním zpracováním Smoke On The Water. Každý si hraje, co chce, přesto sem každý tón patří. To jsou Deep Purple.
22-12-2010