Odběháno?
Přes 1000 km po svých, cestou necestou, lesem nelesem...
Tisíc kilometrů běhu za necelé tři roky? Náruživý běžec-závodník by řekl, že to má tak na půl roku, možná na rok. Příležitostný krosař by si zaťukal na čelo, neběžec nenachází pochopení. Je to ale velmi jednoduché. Nejde o závody ani o rekordy, pouze o radost z běhání. I taková aktivita si ovšem zasluhuje drobné cíle a naběhat v crossu 1000 km právě takovou metou může být.
Poslední tři roky jsem se rozhodl zaznamenávat každé vyběhnutí. Možná jsem nečekal, že to bude fungovat, ale obzvlášť letos to bylo hodně motivační. Možná proto byla vysněná hranice překročena už začátkem září (1002 km). Délky tras byly různé, od pěti až po dvacítku. Jedno měly společné, pokaždé šlo o cross. Jednak bych asi silnici nevydržel, a dále lesy v okolí Lokte jsou pro podobné sporty jako stvořené. Ve směru do Slavkovského lesa dokonce méně vhodné pro bikery, což je další bonus.
Několik drobností:
Nejčastější trasa: jednoznačně Loket – Královské Poříčí, neboť cyklostezku mám téměř u nosu. Tady mne nemůže překvapit opravdu nic, protože ji znám z doby, kdy ještě byla pro cyklisty tabu.
Nejtěžší trasa: asi z Lokte na Krudum, neboť převýšení 450 metrů na trase necelých 10 km člověka prověří. Ale je to velká výzva a nabízí odměnu v podobě nádherných rozhledů. A zpět to jde opět různými cestami.
Nejhezčí trasa: cesta přes Supí potok ke kostelu sv. Mikuláše, a potom kamkoliv. Každý výběh do Slavkovského lesa je relaxační odměna. Okruh ve spojení s Třídomím, Nadlesím a Dvory je excelentní.
Nejoblíbenější trasa: určitě Loket – Dvory přes Supí potok v kombinaci s vrstevnicovým během. Na vzdálenosti 7,5 km se dočkáte všech možných terénních nástrah, slušného převýšení, krásných vyhlídek i odpočinkového výklusu. Právě tímto během jsem tisícovku překročil, což bylo plánované od otevření poslední stovky.
Nejčastěji běhám sám, ale hodně kilometrů má v nohou i náš borderák Rick, který jako rozený krosař dokáže velmi slušně udávat tempo a ještě mne stíhá mlátit klackem přes kotníky. Běhání člověk po čase povyšuje ze sportu až na filozofii a přístup k životu. Souboje s počasím, terénem i bolestí kloubů otužují a zdaleka nejde jen o fyzično. Během mnoha proběhaných let potkávám na lesních cestách známé zarputilce i nové tváře. I to je na crossu hezké, že je možné začít kdykoli a kdekoli.
>>>>>
06-09-2011