Hlavně se nenechat zaskočit
Zamyšlení nad tématem "ICT vs. kompetence" aneb Co vlastně školy čeká?
Přicházím do školy s připravenou písemkou, kterou za chvíli proženu kopírkou. Geniální technika, říkám si v duchu. Hned vše vypadá tak nějak digitálněji, jak si ostatně dnešní vzdělávací doba žádá. Už nepíšu žákům zadání na špatně smazanou mokrou tabuli křídou, která se mi drolí v prstech. Už mám vše pěkně pod kontrolou, připravím si potřebné množství kopií a žáci žasnou, jak jim vše zjednodušuji.
Vcházím do třídy, rozdávám namnožené papíry a uděluji příslušné pokyny. Všichni se pouští do práce. "Jak to, že máš v ruce mobil?" vrhám zlý pohled na jednoho rušitele. "To je iPod, mám na něm kalkulačku". "To je jedno, nebudeš sledovat, kdo ti volá." "Ale to je iPod, ten netelefonuje, je to mp3 přehrávač," brání se žák. Mne však nezaskočí, včera jsem v televizi viděl, jak s takovým přístrojem někdo telefonuje. Sebejistě pronáším: "To můžeš zkoušet na někoho jiného, já to znám." Nicméně, pod mojí bedlivou kontrolou jej nechám počítat, protože uznávám, že jeho kalkulačka vypadá vybaveněji než můj vlastní stroj.
Po hodině odcházím ze třídy a na chodbě mne zastavuje studentka s dotazem, proč nejde Wifina. Nejdříve chci odpovědět, že pozdní příchody spolužaček mne moc nezajímají, ale pohled na něco placatého v jejích rukou mne zarazil. Pochopil jsem, že nejde o jméno a flexibilně reaguji: "Ukaž, co to máš, co že nejde?" Dívka mi podává obrazovku, jejíž obraz se ale náhle v mých rukou otáčí. Leknutím placku pouštím na zem. "Co to je?" zděšeně zírám. "Vy jste mi rozbil nový iPad, co řeknu doma?" brečí holka. Pořád se nemůžu vzpamatovat, nevím, jestli pod vidinou faktu, že budu splácet něco pro mne hůře definovatelného, ale v každém případě asi dost drahého, nebo z toho, že někdo brečí. Prchám do kabinetu a přemýšlím, co bude dál.
V další hodině se nenápadně chlubím novou učebnicí, kterou se chystám žákům předvést. Hned první dotaz mne ale lehce vykolejí. Jak mám odpovědět na otázku: "Mohl byste nám doporučit nějaké články k této nové látce na Internetu? Já bych si je hned poslal do Kindla." Student má v rukou malou černou destičku, a snaží se mi následně tvrdit, že už tam má celý dějepis. Teď prý by rád i můj předmět. "Já se na to podívám," odpovídám bez mrknutí oka. Zároveň začínám improvizovat a chystám si přednášku na téma škodlivost Internetu a malá důvěryhodnost zdrojů. Vzpomínám v duchu, že nám o tom cosi říkali jednou na nějakém školení. Cítím ale, že technika studenty baví, a tak pokládám na stůl svůj nový mobil s výsuvnou klávesnicí, což považuji za malý technologický zázrak. "Jé, co tam máte? Android nebo Symbian?" volají kluci. "Teď nemáme hodinu sci-fi, takže si ty své oblíbené komiksové postavičky nechte na přestávku," reaguji okamžitě a všichni se smějí. Ani jsem nečekal, že budu tak vtipný, rád bych si ten žert zapamatoval. I když mi chybí pointa.
Den utíká, odcházím domů a snažím se vyznat v celém tom zmatku, který ve mně dnešek zanechal. Někde jsem si přečetl, že si mám promyslet, jak na ICT v mém předmětu, prý se na nás chystají nějaké novoty. Koupí se dotykové tabule a multimediální technika. Také učebnice prý budou interaktivní. Nevím, co to znamená, ale těším se. S kopírkou jsem také dříve neuměl.
20-11-2011