Ty slohy nám nedají spát...
...aneb subjektivní reakce na subjektivní text.
Článek Jiřího Kostečky v Učitelských novinách č. 26 (a na České škole) přináší několik nových pohledů. Určitě zajímavých i polemických, přičemž pokus o objektivní názor je hodně narušen nepřehlédnutelným emotivním nábojem. Rozhodně ale stojí za přečtení.
Takže k obsahu. Prakticky celý článek sleduje obhajobu hodnotitelů a celého systému. U lidského faktoru se pokus o narovnání pokřiveného názoru na hodnotitele zdá být lehce naivní. Kalibrace jejich přístupů totiž naráží na dvě objektivní překážky, které zde budou ve větší či menší míře vždy. Nelze zcela potlačit jejich vlastní subjektivní pohled (což je pozitivní, ale z hlediska plošné maturity nesystémové), a dále i přes přísný výběr se mezi ně dostali méně schopní, což dokazují kladně posouzená odvolání. Jinak jde o normální kantory ze škol, kteří jsou hlavně praktiky a příliš nad maturitami nefilozofují.
Hůře se zdůvodňuje vlastní systém. Nejde o strukturu celé zkoušky, jejíž obhajobu autor staví na jiných modelech. Problém je v realizaci v daných podmínkách, a to v organizační i obsahové rovině. Z hlediska zadaných témat šlo evidentně o snahu pokrýt co nejširší strukturu oborů jedním hodnotícím schématem a právě tento pokus se ukázal jako nůž v zádech při pokusu o objektivitu. Výsledek totiž ukazuje, že buď se ve školách učí něco jiného, než maturita předpokládá, nebo žáci nejsou schopni podobně svázaná zadání pochopit. Což je, vzhledem ke skutečnosti, že první absolventi otevřenějších ŠVP budou maturovat příští rok, velmi varující.
Organizační stránka je největší bolest celého systému. K čemu je externí hodnotitel, když zadavatelé jsou ze stejné školy jako maturanti? Pokus o narovnání loňských malérů zůstal v polovině cesty. O objektivnější zkoušce (nikoli zcela objektivní) můzeme hovořit tehdy, když nezávislost bude transparentní. Co brání ministerstvu (kromě snahy ušetřit) určit zadavatele z jiných škol a na opravování dva nezávislé hodnotitele (viz model hodnocení projektů OPVK)? Právě tyto argumenty jsem v článku hledal, bohužel marně.
Vypadá to, že slohová část maturitní revizi pravděpodobně nepřežije. Lze samozřejmě hledat různé kombinace zadávání i hodnocení, ale především jde o nalezení odpovědi, co je vlastně cílem? V podobných modelech se totiž skrývá riziko, že pokus o tvůrčí psaní sklouzne do kalibrace žáků.
26-06-2012