Ambasadov
"Pravdu nejlépe říkáme tím, že se stáváme lží."
Na pokraji vesmíru se děje cosi pro nás hůře představitelného. Zde žijící bytosti jsou plné intrik, podivných mezibytostních vztahů a společenských zrůdností. Nikdo nemá šanci pochopit jejich původ ani možný zánik, protože jde spíše o nositele představ než o reálné objekty.
Pro mne velmi náročné čtení. Nevím, jestli ještě můžeme mluvit o fantasy, ale vytvoření podobného díla mi připadá jako první skládání Rubikovy kostky. Čímž chci říct, že smekám před překladatelem. Pochopit cíl takového románu musí být fakt oříšek! Styl textu i forma působí při prvním začtení zmateně a souvislosti se hledají dost nesnadno. Jestli mohu o něčem prohlásit, že to má statický děj, tak Ambasadov je vzorová ukázka. Přitom se tu stále něco děje…
Tak to China Miéville přehnal, říkám si po celou dobu. Čím se nechal strhnout, že věnoval tolik stran popisu na úkor děje? Zároveň se ptám, jak může vymyslet postavy typu doppel, darokřídlý nebo immernaut? Zní divně, že? Proč je román plný politiky, která ve sférách fantasy ukazuje nebezpečí moci v reálném světě?
Čtete dlouho, občas chcete knihu odložit se slovy to nedám, znovu pokračujete, přičemž každá další stránka přináší nové popisy. Zajímá vás proč, a tak čtete dál. Začíná vám docházet, o co vlastně jde a do konce knihy zbývá několik desítek stran. Jste v závěru a říkáte si, parádní čtení. Jen role Španělského tanečníka mi stále uniká.
25-07-2013