Srpnový výběh do kopců
Je to snadné, stačí se rozhodnout, obout boty a vyrazit.
Každé léto si chci prožít jeden náročnější běh do loketských kopců. Nejde ani tak o to, abych si dokazoval, že to ještě uběhnu (i když…). Je to takové poděkování přírodě za existenci lesních tras a blízkých kopců. Prakticky vždy se jedná o místa, po kterých běhám střídavě celý rok - Dvory, Nadlesí, kostel sv. Mikuláše, Krudum, Milíře, Komáří jezírka nebo Třídomí. Úmyslně vynechávám jiné směry z Lokte, protože se tak dostávám k dnešku.
Je po deváté hodině a začínám se chystat. V posledních dnech běhám téměř denně, ale pouze krátké trasy. Musím říct, že mne ty menší běhy opravdu těší, jsou hodně relaxační. Dneska je to ale jinak.
Zapínám Sports Tracker a opět i Endomondo, protože mne fakt nesmírně baví hlášky po každém kilometru. K prvnímu místu, kterým jsou ruiny kostela sv. Mikuláše pod Krudumem, dobíhám v čase, který vždy beru jako symbol, že to je stále v pohodě. Nastává první dilema, mám to vzít zkratkou do Nadlesí, nebo přes křižovatku na Třídomí? Nevím, který čert mi nakukal zvolit delší variantu, čehož jsem litoval po několika stovkách metrů. Ale vracejte se, že? Hlavou mi proletí myšlenka na výběh k rozhledně (koukám, že jsou zde nové cedule), ale Krudum si chci nechat na příště, takže pokračuji k rozcestí.
V Nadlesí začíná klidná asfaltová cesta, která vede až do Dvorů. Mé druhé dilema, zda to vzít do Lokte přes Robič, nebo okolo Supího potoka má rychlé řešení. Kopec ke křížku a mohyle nad Dvory mi nevadí, spíše se při doběhu do města nechci motat mezi návštěvníky hradních slavností. A tak sbíhám na cestu, která mne pohodově vede domů. S respektem si dávám pozor na kameny. Následky odřenin z tohoto místa a minulého běhu před měsícem jsou stále dost zřetelné na to, abych se koukal pod nohy.
Dobíhám, tentokrát bez pádu, vypínám obě aplikace a mám radost. Nádherných 16 kilometrů v převýšení více než 250 metrů a navíc za nečekaně dobrý čas. Tuším, že pro letošní léto mám vybráno.
>>>>>
18-08-2013