Běh vpravdě meditační
Pocit, že nejde o rekordy, je nejlepší motivací.
Běhání není jenom o lovení časů a překonávání nekonečných tras. Po nějaké době se stane životní nutností a bez pravidelného vyběhnutí budete mít pocit jakési nedotaženosti. Hledáte a nalézáte nové cesty. Ode dneška k nim patří okruh z Lokte do Dvorů přes Supí potok, dále přes osadu a lesní pěšinu pod Robič. Poté nahoru ke kříži, vrstevnicovým během dolů k Supímu potoku a zpět do Lokte.
Desetikilometrová cesta má zajímavá specifika. Kromě střídajícího se převýšení jde o terén, kde nemáte šanci běžet rychle. Jakýkoli pokus o změnu tempa může vést k pádu, což jsem poznal při seběhu po mokré trávě také. A tak máte čas na sebe a vlastní rozjímání. Po nějaké době se naučíte podvědomě sledovat kořeny, kameny a nečekané nerovnosti úzké pěšiny. Hlavou se vám honí příběh knížky, kterou máte doma rozečtenou, po chvíli zase nápad na skvělou úlohu nebo oblíbená hláška z Okresního přeboru.
Dobíháte v čase, který není nijak excelentní, ale s pocitem, že máte v nohách i hlavě nádherný cross, který si chcete co nejdříve zopakovat. Uvědomujete si, že jste po celou dobu nepotkali žádného bikera, kupodivu ani houbaře. A těšíte se na podzimní sychravá rána, kdy jsou loketské lesy pro běhání nejkrásnější.
07-09-2013