Výšlapy v Krkonoších
Desítky kilometrů po svých a po kopcích.
Máme za sebou pěší putování po Vysokých i Nízkých Tatrách, několik moc hezkých výšlapů v Ötzalských Alpách, ale nějak nás míjely naše hory. A tak to letos vyhrály Krkonoše, opět v luxusním počasí a tradiční pohodě.
Pec pod Sněžkou je dnes opravdu turistické letovisko, neumím si to tu představit v zimě. Ale díky roztahanosti celé obce atrakce pod lanovkou nikoho neobtěžují, my jsme navíc bydleli až na horním konci pod sjezdovkou Javor. Pro naše plány místo nečekaně strategické, navíc s výhledem na krásný a dlouhý svah, který hodně motivoval.
Výstup na Sněžku
Nevím, co nás to napadlo, ale na náš nejvyšší vrchol jsme se vydali jednak docela pozdě, a dále cestou, kterou naopak všichni sestupovali. Z očí většiny poutníků vyzařovaly dva názory: respekt a uznání společně s pochybností o zdravém rozumu. Po několika kilometrech jsem jim rozuměl. Vzhledem k tomu, že jsme vyrazili odpoledne, na Sněžku jsme vystoupali v docela pozdním čase. Moc lidí tu již nebylo, ale počasí nám přálo. Panorama okolních kopců jako na dlani, takže se dalo solidně fotit. Bezvadný začátek pro následující dny
.
Přes 20 kilometrů nahoru a dolů
Výšlap, který vedl přes Obří sedlo, známou Luční boudu, chatu Výrovka a Richtrovy boudy. Dvouhodinový výstup k česko-polské hranici nám nabídl letní tvář Sněžky. Jde o nejpřístupnější cestu a stovky turistů se vinuly jako barevný had ze Sedla až na vrchol, který se navíc ztrácel v mlze. Okamžitě jsme ocenili náš předchozí odpolední výstup, kdy jsme tam byli téměř sami.
Naštěstí jsme chtěli jít opačným směrem, takže nás čekala příjemná hřebenovka. Luční bouda si sice navenek stále zachovává punc starých českých filmů, ale uvnitř funguje spíše jako utrácečka peněz. Vysokým cenám jednoznačně kraluje pivo za padesát. Zato cibulačka na Výrovce, to byla jiná liga! Celkem přes 20 nádherných kilometrů stálo za námahu.
Magnetická Černá hora
Protější vrchol Černé hory s vysílačem v podobě menšího Ještědu působil jako magnet během všech dosavadních výšlapů. Ve výšce 1299 metrů vyčnívá z okolních lesů důležitý orientační bod a opravdu láká. Takže, proč ne? Jediný lehce propršený půlden sice nebyl ideální pro výhledy, to nám ale nebránilo vyrazit. Kupodivu stejný nápad mělo více lidí, takže mírné ochlazení překážkou rozhodně nebylo.
Na rozdíl od Sněžky potkáte v této části hor dost cyklistů, na naší trase museli občas i tlačit. Některé úseky byly opravdu náročné, ale zároveň docela hezké. Většina lidí míří do hraniční části Krkonoš, takže zde to bylo spíše o sportu nebo rodinných vycházkách z okolních chat. Nakonec jsme poněkud krkolomným okruhem došli k Lesní boudě, kde jsem pil asi nejlepší kávu v celých Krkonoších. A návrat? Po zakázané bikové dráze pod lanovkou z Hnědého vrchu, takže i s trochou adrenalinu.
Na všech trasách jsem zapínal tradiční Sports Tracker, ale nejvíc jsem si nakonec užil Mapy.cz od Seznamu. Jejich offline provedení v turistickém kabátku a ve spojení s GPS je opravdová lahůdka.
02-09-2014