Běh ke kříži na skále
Podzimní trasy jsou zkrátka nejhezčí.
Ranní teplota okolo 6 stupňů, stoupající mlha a běžecká nedočkavost. Tak vypadala krosařská nálada při pohledu z okna. Že vyběhnu je jasné, ale kam? Cyklostezka na Poříčí je po deštích plná bahna a běžeckou chuť si tím rozhodně kazit nenechám. U kostela sv. Mikuláše jsem byl nedávno, takže nakonec vítězí místo, ke kterému jsem zatím vždy jen došel. Kříž na skále nad Vildenavou.
Typická ranní pohoda se odráží v očekávaném pocitu relaxace. Konečně vbíhám do lehce zamlženého lesa a jsem zvědav, jestli nahoře něco uvidím. Stoupání lesní cestou po mokrém spadaném listí je nádherné. To není o rychlosti, ale o vhodně zvoleném tempu tak, aby se opravdu dalo mluvit o běhu. S pomocí řetězů na přístupové pěšině jsem u kříže po necelých pěti kilometrech a nestačím zírat. Stojím totiž nad mlhou, z údolí sice nevidím nic, ale vystupující koruny barevných stromů jsou jako z filmu.
Trochu fotím, poté pokračuji v seběhu na cyklostezku a po kratším úseku se obracím zpátky. Při doběhu do města mi bohužel odchází mobil, který se vypnul a odmítá naskočit. Byl plně nabitý, takže mi je jasné, že v háji je nejen zápis ve Sports Trackeru, ale asi i fotky z vrcholu skály. Poslední dva kilometry mám naštěstí zmapované tolikrát, že mi do konečné patnáctky nechybí. Jenom snímky jsou asi nenávratně ztracené. V duchu si říkám, že ta automatická záloha na OneDrive má něco do sebe, nejspíš bych ji měl zapnout.
BTW: Mobil jsem nakonec rozběhl. A fotografie? Jsou tam!
>>>>>
24-10-2014