Mám 1000 kilometrů, co dál?
Běhání není o rychlostech, rekordních časech nebo závodění. Běh je o chuti.
Vím, že psát o pocitech a jiných subjektivně zabarvených vjemech může být velká nuda. Podobných úvah jsem ostatně sám četl a asi i napsal hodně. Přesto ale vznikají situace, které si podobné zamyšlení zaslouží. Minimálně jako poděkováni za to, že jsou. Mezi ně rozhodně patří můj běh z letošního 27. října. Proč? Tímto nádherným trialem jsem totiž poprvé v životě překonal hranici 1000 kilometrů během jednoho roku. Dokonce za deset měsíců!
Podobné cíle si nikdy nedávám. I když jsem velkým zastáncem plánování, ve sportu se chovám spíše opačně a intuitivně. Nárazově a podle momentální chuti vybíhám do lesů nad Loktem, kde nacházím ticho a pohodu. Trasy si vybírám spontánně a již několikrát se mi stalo, že z domu jsem vyšel s představou daného směru, ale na poslední chvíli běžel jinam.
Důvodů pro běhání je hodně. Každý z nich má obrovskou přidanou hodnotu v tom, že běh vznikne. Ačkoli je pro mne prostředkem pro oprášení mysli od méně příjemných zážitků, nabízí mi zároveň prostor pro nové nápady. Kolikrát v životě jsem se podíval z okna školy na vrcholky Slavkovského lesa a představil si lesní pěšinu, po které mi pod nohama křupe čerstvý sníh nebo šustí podzimní listí?
Když jsem v roce 2005 psal web Outdoor Loket, šlo mi hlavně o propagaci zajímavých míst v našem okolí. Dnes je pro mne katalogem proběhaných tras, neboť jsem se mnohokrát ocitl prakticky na všech uvedených na webu. Některá místa vypadají jinak, jiná vznikla nově, nebo zanikla. Přesto je každý výběh malým svátkem i loterií zároveň, protože kolena, počasí a terén jsou velmi vrtkavé.
01-12-2014