Fotíme s fotomobilem
Přemýšlíme nad snímkem, nebo se z nás stali fotokonzumenti bez schopnosti tvořit?
Před půl rokem jsem si pořídil k zrcadlovce velmi slušný kompakt s nízkou světelností. Přesvědčila mne výborná cena a přesvědčení, že sofistikované zařízení stále odvádí kvalitnější službu, než multifunkční přístroje. Nejsilněji to vnímám u knih, hudby a fotografování.
Když čtu nějakou novou recenzi na mobily, zákonitě se dostanu k fotoaparátu. Fotografování pomocí přístroje, který je vždy po ruce, považujeme za projev velké osobní svobody a je logické, že si telefon bez této služby již neumíme představit. Honba za pixely je velký marketingový tahák, aniž bychom viděli další souvislosti. Zkušenost říká, že o kvalitě výsledné fotografie rozhodují tři aspekty: optika neboli objektiv, snímač (nejen rozlišení, ale i velikost) a fotograf. Pokud bychom to měli zobecnit, tak jde o hardware a peopleware. V poslední době zde hraje stále větší roli i software. Konzervativní fotograf možná pláče, ale technologický tlak je neúprosný a programové zázemí je pro fotografováni dnes již podmínkou nutnou.
Mám názor, že nejvíce práce v tomto směru vykonala Nokia, zejména u Symbianu to byl revoluční nástup. Dnes je velkým hráčem na tomto hřišti Apple, technologie iSight je schopna kompenzovat hardwarové nedostatky velmi kvalitně. A opět zmiňuji dnes již bývalou Nokii, její vyladěnost v digitální fotografii je famózní. Ale kvalitní technické zázemí dnes najdeme v každém lepším mobilu bez ohledu na výrobce. Software má totiž u těchto zařízení jednou obrovskou přidanou hodnotu. Tou je možnost aktualizace, přičemž jde o nejlevnější způsob pro získání vyšší kvality. A také pro opravy, což je docela běžné.
Nakonec jsem si nechal roli fotografa. Technická vyspělost fotomobilů je již na takové úrovni, že vede k postupné deformaci fotografujících. Pohodlnost, rychlost a marketing sociálních sítí tlačí uživatele do masového nahrazování textu fotkami, což logicky musí vést ke zhoršení kvality. Přitom je zde obrovský tvůrčí prostor zejména v oblasti kompozice. Dokonce i u populární selfie lze vytvořit snímek, který nabídne víc než jen vychechtané obličeje.
Narazil jsem na YouTube na videocast, který porovnával tvorbu panoramatických snímků v iPhonu a Lumii. Autor upřednostňoval iPhone a své povídání opíral o pohodlné sledování šipky a linie na displeji. U Nokie to je trochu jinak a z hlediska uživatele jde spíše o zvyk. Podstatné je, že z pohledu fotografa se cíl u iPhonu mění na udržení šipky ve vodorovném směru, kdežto o Lumie stále sledujete, co vlastně fotíte. Přemýšlení nad výsledkem před zmáčknutím spouště je rozhodně dobrodružnější, než pozdější úpravy ve fotoeditorech. Je otázkou, jestli to ještě umíme?
04-02-2015