Jsem závislý na GPS?
Nejsem, ale mobilní geomapování mne fakt baví.
Před třemi roky jsem poprvé zapnul Sports Tracker. Podstatné je, že jsem tím spustil hru zvanou GPS. Od té doby mne při běhání a většině výšlapů satelitní velké oko bedlivě sleduje.
Začalo to Nokií N8, geniálním strojem, jehož Symbian mi tehdy připadal jako zázrak. Dnes už dva roky používám Lumii 920, jejíž geolokační aplikace považuji za standard. GPS zde běhá spolehlivě a připojuje se poměrně rychle. A jeho uživatel si na to zvyká jako na zcela běžnou každodenní službu. Během týdne GPS zapínám několikrát, většinou kvůli již zmíněnému Sports Trackeru. Ale rád mám i seznamácké Mapy.cz, jednak jsou offline, takže velmi rychle k dispozici v oblasti bez datového signálu, a dále mi pomáhají orientovat se v místech zalidněných i zalesněných, kde jsem poprvé. Zatím jsem ještě nepropadl kouzlu geocachingu, ale beru jej jako zajímavou výzvu do budoucna. Takže další služba, která bez GPS není reálná. Resp. je možná, ale rozhodně ne tak zábavná.
Když se něco změní v běžnou každodenní záležitost, jste tak trochu v pasti. Nedávno se mi stalo, že půl kilometru před doběhem zmizel signál. Z těch minimálně čtyř satelitů, které mne mají ve svých anténách, některý ztratil moji polohu a veškeré měření bylo v háji. A protože šlo o běh, na který se nevydávám každý týden, byl jsem dost naštvaný. I to je riziko, které si většinou nepřipouštíme.
Včera (byla neděle) zase celé dopoledne nešel proud. Opět typická ukázka závislosti na běžných službách, o kterých už moc nepřemýšlíme. Naše elektrická trouba se pomalu vracela k pokojové teplotě, stejně jako lednička a mrazák. Tak jsem vyrazil s Rickem do lesa na výšlap. GPS naštěstí fungovala skvěle.
11-05-2015