Ranní běhání
Zvyk je železná košile a třicetistupňové dny jej mění.
Před každým během prožívám rozcvičovací rituál. Možná to není nutné, ale rozpohybování kloubů a malý strečink jako příprava mne baví. Teď jsou ale tropická vedra a běhat během dne může jen sebevrah. A tak jsem začal vyrážet brzy ráno.
Pro mne to je velká změna. Jednak mi nevyhovuje brzké vstávání. Dále jsem zvyklý snídat a nejdříve lehce roztočit unavené klouby. A nyní? Poté, co vstanu, trvá mi maximálně patnáct minut, než vybíhám. Mám pocit, že se probouzím teprve během prvním dvou kilometrů a je to opravdu jiné.
Ranní cyklostezka je neuvěřitelně hezká. Lehký opar nad řekou, teplota pod 20 stupňů a zvláštní vnitřní klid. Žádní běžci a jen občasný cyklista jedoucí do práce. Mám zde hodně vzdálenostních úseků, ale ráno volím 7 km jako ideální start do celého dne. Nemám potřebu trhat osobní rekordy a uběhnutý čas je kupodivu u každého běhu v odchylce jedné minuty.
I když jsem zvyklý mít v kapse zapnutý iPod, ráno mi vyhovuje ticho. Na otočce na stopkách odťuknu úsek, což je také malý rituál, zaznamenaný čas pro mne jinak žádný význam nemá. Běžím, přemýšlím si, přeskakuji plazícího se slepýše a dostávám nápady. Například dneska se mi při zpátečním běhu začal v hlavě psát tento článek.
22-07-2015