Když se řekne ZAPADÁKOV, pocítíte STRACH
"Z něčeho takového se nikdy nemůžete vzpamatovat. Nikdy."
Hořící prostory plné zmatených lidí, chaos a až zvířecí reflex s cílem chránit především sebe. Ve výsledku několik mrtvých a psychicky odrovnaných obětí. Tak vypadají místa, která si vyhlíží Antioch March. Chybí motiv a jakákoli stopa. Jak již bývá u Deavera zvykem, příběh se motá a komplikuje s každou další postavou.
Kathryn Danceová spadá do dvou nezávislých vyšetřování a zkušený čtenář Jefferyho Deavera očekává, kdy se oba směry protnou. To by ale autor nesměl mít chuť komplikovat situaci dál. A na konci si možná položíte otázku, o co mu vlastně v románu šlo?
V každém dílčím příběhu najdete situaci, která vás zaujme. Silné je klaustrofobní prožívání zpanikařených reakcí ve výtahu, chytře postavená epizoda spojující začátek a konec knihy, i lehce sociální rozměr v rodině hlavní hrdinky. Tentokrát totiž do hry vstupují Kathryniny děti a především úloha syna Wese ukazuje, že nečekané zvraty lze provést v několika větách.
Zapadákov (v originálu The Solitude Creek) má 587 stran a asi jako první autorovu knihu bych ji měl raději ve čtečce než v knihovně. Již proto, že zabírá místo pro dvě knížky. Rozhodně nejde o nejnapínavější román, který jsem od J. Deavera četl. Není nudný (to bych jej nedočetl), ale ani strhující. Zkrátka tradiční příběh, ve kterém hlavní osa nakonec není tou nejdůležitější. Nejlépe to vystihuje pavučina na obalu knihy.
14-05-2016