Konec Střediska multilicencí
Subjektivní pohled na kauzu Středisko multilicencí.
Během června vyšly dva články o konci Střediska multilicencí, které fungovalo při Domu zahraničních služeb MŠMT. Jan Wagner se v článku Konec střediska multilicencí zabývá nelogičností tohoto kroku, Petr Kukal tuto kauzu personifikuje v článku Stolzová ke Středisku multilicencí do osoby bývalého ředitele DZS Ing. Zdeňka Svobody, CSc.
Proč se MŠMT vzdává možnosti vlivu na licenční softwarovou politiku v době, kdy propaguje pomocí vlastního odboru SIPVZ internetizaci škol, mi není jasné a logicky vyvolává různé spekulace. Řešením by snad bylo převedení této činnosti pod jinou organizaci, popř. propojení se školským informačním portálem, který spravuje UIV. Tato informace se ale nikde neobjevila.
Mne zaujal způsob odstranění Zdeňka Svobody, jak jej popisuje Petr Kukal. Proč? Patřím totiž mezi šťastlivce, kteří měli tu čest s Ing. Svobodou spolupracovat. V době, kdy nastoupil na MŠMT do tehdejší sekce SIPVZ jako její šéf, jeho razantnost, smysl pro koncepčnost a schopnost komunikovat s kýmkoliv velmi otevřeně se tehdy nově zvolené ministryni Buzkové hodily. Byl ideálním rozbíječem podivných smluv v rámci Indoše a i díky němu popularita ministryně rychle rostla.
Již můj první rozhovor s Ing. Svobodou byl velmi neformální. Na můj lehce provokativní mail zareagoval tím nejjednodušším způsobem, kdy mi zatelefonoval a nechal si osobně vysvětlit některé mé názory. Pracoval jsem jako krajský ICT koordinátor na Pedagogickém centru a jeho opravdu zajímalo, jak je Indoš vnímán v terénu, ve školách, mezi učiteli.
Najednou již Zdeněk Svoboda na SIPVZ nebyl, vrátil se zpět do DZS. Díky tomu jsem měl možnost poznat jej i jako organizátora mezinárodního setkání se zaměřením na ICT v evropském pojetí. Směr ve vzdělávání, orientovaný na Evropskou unii, byl výrazným krokem dopředu a pro mne opět ukázkou koncepční strategie do budoucna.
Způsob, jakým na DZS skončil (viz. výše uvedené články), mne opravdu zarazil. Je to totiž klasická ukázka plýtvání kvalitními lidmi, zbavování se těch, kteří se nebojí, kteří něčemu rozumí a jsou schopni a ochotni riskovat. Nejvíce mne ovšem překvapilo, že se tak stalo za vlády ministryně, která na jeho způsobu práce nejvíce vydělala. I když ona asi nebyla tou osobou, která rušení Střediska multilicencí a následné odsunutí pana Svobody podepisovala, jenom největší naivka by věřil, že o tom nevěděla.
Zdeňku Svobodovi děkuji za jeho přínos ve všem, co školství v oblasti ICT posunulo, s tím, že bych si přál vidět jej opět na MŠMT v roli, která může školství nějak ovlivňovat. Asi bychom to poznali velmi brzy.
18-06-2006