Fotofiltr Pinhole
Další doplněk pro aplikaci Hipstamatic je hodně deformační.
Když jsem před dvěma měsíci psal o fotofiltru Kreuzberg, přibližně v té době jsem začal zkoušet další v pořadí - Pinhole. Zaujala mne na něm možnost rozostřené velké plochy snímku, přičemž ostrost hlavního cíle zůstává. V původním zpracování je fotografie černobílá, což je pocitově skvělé. Opět jde ale o filtr, který se po nějaké době přežije, resp. po několika desítkách snímků začíná být trochu nudný. A to je ta pravá chvíle, abych nad jeho využitím začal více přemýšlet!
Nejdříve k sestavě filtru. Objektiv Penny vychází z fyzikální podstaty dírkové komory (camera obscura). Pokud je totiž otvor velikostně porovnatelný s vlnovou délkou světla, dochází na okrajích k ohybu vlnění a výsledný obraz je uprostřed ostrý, kdežto ve směru od středu k okrajům stále více rozmazaný. Díky ohybu dochází k tomu, že rozostřenost se s větší vzdáleností zvyšuje a na snímku tak vzniká pocit třetího rozměru (hloubky). Tolik hodně zjednodušený fyzikální pohled.
K dírkové komoře patří ještě další vlastnost. I když světlo dopadá přímočaře, je zřejmé, že uprostřed otvoru má kratší dráhu než na okrajích. Ve výsledku to znamená, že za určitou dobu na okraje dopadne méně světla a ty jsou proto tmavší. S touto vlastností si pohráli tvůrci filmu Aristotle, který je součástí fotofiltru rovněž. Opět ukázka, jak se fyzikální vlastnost světla využívá v programování užitečných aplikací.
Jak jsem psal, vzniklé fotografie jsou černobílé, ale opět je zde možnost propojení více filtrů. Výsledek může být docela povedený. Je otázkou, kdy se vyplatí po Pinhole sáhnout, Lákavé je zvýraznění cesty uprostřed, ale kompozičně se musí snímek povést, jinak výsledek za moc nestojí. Nebo se zaměřit na konkrétní blízký objekt, popř. jeho část, a tu pomocí fotofiltru zvýraznit. (Pokud byste se chtěli podívat na více podobných snímků, najdete je v odkazu pod článkem.)
>>>>>
05-02-2017