Ocelový polibek
Pachatel již nebyl bezejmenný Podezřelý 40.
"Dva otcové a dva synové šli na ryby. Každý chytil jednu. Domů přinesli jen tři. Jak je to možné?" Logická hádanka na 653 stránkách startuje klasický deaverovský propletenec několika záhad. Tři nesouvisející případy se sice vzájemně prolínají díky tradičním hrdinům Lincolnu Rhymovi a Amelii Sachsové, jinak ale nějakou vazbu hledáte marně. Nezbývá než doufat, že závěr knihy vše nějak pospojuje, že si Jeffery Deaver trochu hraje s vaší představivostí a na konci vás obdaruje nečekaným vyřešením.
Autor jde s dobou a prakticky každý jeho nový román varuje před technologickým rizikem. Témata se mu nabízejí sama, stačí jen sledovat trendy. A v Ocelovém polibku se společnosti vymkne z kontroly bezdrátové ovládání spínačů. Veřejně přístupná konektivita je dobrý pomocník, který je snadno zneužitelný a Deaver právě na této myšlence postavil hlavní osu románu. Ukazuje, že Internet věcí vyžaduje víc, než jen jejich pořízení.
První třetina knihy mne moc nebavila a četl jsem ji tak trochu ze setrvačnosti. Ale od citátu v úvodu článku se příběh docela rozjel. Objevují se nové postavy, které zcela jistě zasáhnou i do dalších románů a samozřejmě nechybí provázanost s hrdinkou jiné deaverovské větve Kathryn Danceovou, byť v jedné větě. Hezký je nový termín Pleniči regálů, který charakterizuje vnímání světa očima Podezřelého 40.
A tak už jen zbývá zjistit, jestli se všechny tři vyšetřované kauzy opravdu někde propojí. Poznal jsem to až na konci knihy (doslova) a vlastně mne výsledek nijak nepřekvapil. Je deaverovský.
16-02-2017