Zakletá Královská pětimíle
Tradiční běh mám u nosu, ale zase nejsem na startu.
Je to už jako přes kopírák, je březen, běží se Královská pětimíle a já u toho opět nejsem. Vlastně jsem, ale jinak, než si představuji. Asi nějaké zakletí, říkám si, ale trochu mne to štve. Nejsem sice žádný soutěživý nadšenec, ale v našem okolí bych si rád vyzkoušel všechny podobné běhy a tento mi stále chybí. Nejbližší závod, pokud nepočítám loketské, a já prošvihnu termín. Nejvtipnější je, jakým způsobem mi to dochází. Na té samé trase.
Je sobotní běžecky nádherné dopoledne. Mám toho za poslední dny v nohách docela dost a dnešní vyběhnutí beru jako relaxační pokus o narovnání biorytmu. Po dvou kilometrech míjím fáborky na stromech. Napadá mne, že jde o označení bahnité cesty pro turisty, ale následná značka pro otočku je jasná. A mně dochází, že asi za 10 minut odstartuje z Královského Poříčí tradiční závod, který mi každý rok uniká. A že v jeho protisměru také neběžím poprvé.
Dalších několik kilometrů ještě sám, ale jak se přibližuji k Poříčí (mé otočce), valí se proti mně desítky běžců. Jsou krátce po startu, takže ještě vcelku pohromadě. Je to tady, začínám se zdravit s prvními udivenými známými. Proč jako běžím opačně? A když mne míjí Olda Dvořák z karlovarského Triatletu a volá "Ahoj Petře", fakt mne mrzí, že se nervu s časem společně s nimi. Ta atmosféra je skvělá!
V Poříčí prohodím několik slov s pořádajícím Jirkou Hůrkou (Ultrasport Sokolov) a vyrážím zpátky. Po chvíli proti mně běží s velkým náskokem budoucí vítěz a za ním další, kterého si pamatuji ze závodu Běžíme na hrad. Pole běžců se táhne v několika kilometrech a mne to opravdu hecuje. Běžím taky docela svižně (letos nejrychleji) a jsem nadšen!
Závěr? Pro mne nádherný běh v (ne)závodní atmosféře, srovnání vnitřního tempa a malá satisfakce, že moje trasa byla o 4 km delší. A přesvědčení, že příští březen budu na startu taky.
>>>>>
25-03-2017