O kariérním řádu učitelů
Opravdu věříme, že díky podobným předpisům bude naše školství lepší?
Říkají, že je nejvyšší čas, abych se zamyslel nad svojí kariérou. Promítám si všechny role, které jsem za svoji pedagogickou éru zažil a přemýšlím, co bych tedy měl s kariérou udělat? Trochu jasno mi v tom dělá rozhovor s ředitelem jedné základní školy, který běží v televizi. Jen nesmím sledovat konkrétní slova, ale spíše podtext.
Je to podobné jako plošné řešení inkluze, chybí zde přirozenost a nastupuje sociální inženýrství. Což je ostatně téměř vždy, když se něco řeší na základě strategií shora. A dochází mi, co kariérní řád postrádá. MOTIVACI. Přirozenou chuť tvořit něco nového a správného. Žádný předpis z nikoho lepšího učitele neudělá.
Vše se odvíjí od ředitele a klimatu ve škole.
Pořád tomu věřím. Když pominu obligátní slova o odpovědnosti ředitelů za vše, co se ve škole děje včetně vzdělávání, tak zásadní pro veškeré změny je jejich postoj. Oni tvoří klima ve škole a na nich je, zda se budování pedagogické kariéry formou vzdělávání a praxe stane součástí života ve škole i bez legislativních berliček.
Ředitel má vysvětlovat, učitelé chtít. Je to jako ve fotbale, jedenáct špičkových hráčů s věhlasným trenérem ještě nemusí vytvořit skvělý tým. Škola je na tom podobně. A představený kariérní řád nic takového neřeší, což mi vadí hodně. Ostatně, vzdělávání ředitelů škol v soft skills mělo být v kariérním řádu na prvním místě.
Portfolio je především curriculum vitae.
Tak to mne baví. Koukám na bobtnající krabici, kterou jsem roky krmil a přemýšlím, co s ní? Několik certifikátů je pro mne velmi cenných, dokonce i z mezinárodních setkání. Jenže jsou starší deseti let, a tak jejich význam je spíše nostalgický. Docela prča. Naštěstí vím, co za nimi je, a to mi žádná nová pravidla nevezmou.
Nevím, jak bude portfolio uchazeče o vyšší metu vypadat, ale už jeho existence je zbytečná. Když pominu hrozící budoucnost ve stylu "buďme rádi za každého, kdo chce učit", tak o postupu ze základní čáry má rozhodovat především ředitel na základě průběžného hodnocení, za které nese odpovědnost. A dosažení 3. stupně? To by se mělo týkat učitelů, o kterých se v dobrém slova smyslu ví i za zdmi jedné školy. Jenže takoví odborníci žádné portfolio plné certifikátů nepotřebují. Několik jich znám a nepřipadají mi jako lovci atestací.
Škola, která šlape, moc koordinátorů nepotřebuje.
Mám za sebou práci ICT koordinátora, dokonce jsem i jiné koordinátory vzdělával. Ze všech možných specializací mi tato připadá pro školu jako nejvíce potřebná, navíc vznikla díky požadavkům zdola. Ale oni zřejmě vidí kariérní řád jako příležitost pro vznik nových funkcí. Proč by vlastně nemohl být koordinátorem pro něco každý, že?
Je to povzdech nad všemi specializačními činnostmi, které se do škol valí. Že by se školám občas hodil také speciální pedagog, je zřejmé. Nikoli pro sepisování zpráv, ale pro práci v terénu. Naopak, různí koordinátoři přes papíry (ŠVP, hodnocení školy) jsou zcela zbyteční. Koordinátor by měl koordinovat činnost lidí a ne dělat administrativu. Tady mne těžko někdo přesvědčí, že o sociální inženýrství nejde. Každá škola vykáže svoji sestavu koordinátorů pro cokoli, což bude zcela jistě dobře vypadat ve výročních zprávách. Má to tak být?
18-06-2017