Běžíme na Krudum
Když se krosaři rozhodnou, nic je neodradí.
Nahodili jsme s kamarádem Michalem téma výběhu na Krudum. Já tam letos ještě nebyl a ani se mi tam nechce samotnému. Nápad si žil týden svým životem, občas jsme jej okořenili nějakým doplněním. Šlo hlavně o trasu, protože existuje jeden výstup, který jsem ještě neběžel. Michal byl pro, a tak přichází náš čas.
Vyrážíme z Lokte přes Dvory a aby to nebylo příliš jednoduché, běžíme od houpacího mostu okolo staré vodárny. Většinou tady nikdo nebývá, ale dneska to shora a docela odvážně sjíždí nějaký biker. Dvory míjíme přes čerstvě posekané louky (krosařská poezie) a po asfaltce stále do kopce dobíháme do Nadlesí. I přes pozvolné stoupání jsme docela ukecaní, je to takový běžecký černý humor. Protože v dálce vykukuje rozhledna Krudum a straší nás svým převýšením okolo 450 metrů.
Naše trasa (19 km) - parádní okruh, že?
První a vlastně i jediný seběh k hájovně na Třídomí se mění v asfaltový kopec na cestě do Milířů. Já tu běžel před třemi roky, ale vzpomínáme, jak jsme tady dřeli někdy před 20 lety. V mladistvé formě a naivním nadšení.
Konečně se dostáváme k novému lesnímu úseku, o který nám jde. Fakt stojí za pozornost, nevypadá jako cesta, spíše připomíná koryto vyschlého potoka, které nějaký zapálený turista vyznačil jako trasu. Terén je jako na houpačce, kameny, tráva, písek, občas nějaké větve… Už moc nevtipkujeme, neumím si představit, že by tuto trasu jel někdo na kole. Ale dáváme to.
Převýšení z Lokte na Krudum a zpět
Jsme u rozhledny, několik fotek, výšlap nahoru (schody!) a převlek do suchého. Zpátky to máme z kopce a začínáme nepříjemně chladnout. Navíc dost fouká.
Potkáváme houbařky, které na nás uznale volají "dobrý" a běžíme ke kostelu sv. Mikuláše. Nesmělý nápad, že bychom si za chvíli dali ještě jeden kopec do Dvorů, začíná dostávat reálnou podobu. Jde jen o jeden kilometr stoupání, jenže my jich máme za sebou už čtrnáct. Ve Dvorech na kopci povinná fotka Krušných hor na horizontu a sbíháme poslední kilometry do Lokte. Tracker ukazuje 19 km, dokonce i čas máme solidní, přestože o ten nám nešlo.
Za tento pohled z rozhledny námaha stojí. Až na ty schody…
Až teď při psaní článku si uvědomuji, jaký to byl excelentní běh. Náročný, bolavý, ale s pocitem, že jsme to dali. Jde o dosažení stavu, kdy se nemůžete postavit na nohy, ale hlava je plná dojmů a nadšení. Navíc jsem běžel s kamerou, takže máme i záznam.
Video
10-09-2017