Hodinář a pes
Povídka z nenapsané knihy /síla příběhu je ve vzpomínkách/.
Kdysi si přál být hodinářem. Jako dítěti se mu dostaly do rukou staré rozbité hodinky, údajně prý pravé švýcary. Nikdy nešly a on měl od té doby jedno velké přání. Umět je opravit. Hodinky má stále a zatím je ani neotevřel. Asi k nim cítí velký respekt, protože mu připomínají část dětství. Když vstoupil do tajů kreativního zápisníku, hned první úkol ho přinutil zavzpomínat. Najde někdy dostatek odvahy k tomu, aby se pustil se opravy něčeho, čemu vůbec nerozumí?
Pozoruje svého psa, kterému se zdají občasné divoké sny. Ukvikává při nich ze spaní. Má už své roky a na podobné kousky nárok. Možná se mu zdá, jak před několika lety spolu běhali po kopcích v blízkých lesích. A jedním z cílů byla i několik kilometrů vzdálená rozvodna vysokého napětí na Stromové.
Ani neví, proč se tomu místu tak říká, ale z doby studentských brigád si ten název pamatuje také. To místo je vyloženě nehezké. Cesta sem vede po ostrých kamenech, což je povrch, který nenávidí většina běžců. Z druhé strany zase musíte vyběhnout téměř kilometrový kopec. I tak jde ale o cíl, který se mu vryl do běžeckého slovníku. "Kam dneska?" "Dáme to k rozvodně a zpátky."
Vzpomínky jsou vzácné. A hlavně vám je nikdo nemůže vzít.
A teď se nabízí otázka, jaký je vztah mezi pojmy statečný hodinář, pes a rozvodna elektrického napětí? Odpověď je jednoduchá: jde o náhodné vybrané prvky z kreativního zápisníku, které měly vytvořit příběh. Ten jeho je pravdivý.
12-02-2018