Poslední hodina
"V Praze jsem párkrát byl," prohodil Thom. "Mám slabost pro česnečku."
Poslední kniha Jefferyho Deavera konečně přinesla nový prvek. Předešlá vyšetřování Lincolna Rhyma a Amelie Sachsové byla trochu jednotvárná, obzvlášť pro tradičního čtenáře jeho románů. Pokud byste vzali jakoukoli knížku z posledních let a začali ji číst jako první, určitě by vás pohltila, Deaver napětí a nečekané zvraty opravdu umí. Když ale máte doma všechno, co od něj u nás vyšlo, jste trochu kritičtí.
V čem je Poslední hodina jiná? Především se odehrává v Evropě, přesněji v Itálii. I když únosy začínají v New Yorku, velmi rychle se přesouvají na starý kontinent. A skvělé je, že kniha reaguje na současné problémy, protože se dotýká migrace ze severní Afriky. Deaver velmi citlivě využívá aktuální téma jako vedlejší nit, hlavní je pro něj příběh.
Do vyšetřování podivných únosů vstupují i místní policisté, autor je vykresluje hodně charakteristicky a tak si je velmi rychle zapamatujete. Pachatel je takový známý-neznámý, občas máte pocit, že je zápletka až příliš průhledná, aby se vzápětí zkomplikovala. A jak bývá u Deavera zvykem, v závěru je všechno jinak.
Román dává naději, že další příběhy dostanou nový impuls. Evropa Lincolna Rhyma zaujala a dokonce to vypadá, že by mohl navštívit i Prahu. Minimálně se těší na slivovici. (Proč mu neřekli, že Praha není na Moravě?)
18-02-2018