Vzpomínka na Zemi
"Všechno se vrátí k nule. Konečným vítězem se stane příroda."
Jestliže jsem se po Temném lese vymlouval na skutečnost, že román trval přes dvě stě let a tudíž i já jej četl dlouho, tak třetí díl Vzpomínka na Zemi hravě přesáhl 18 mld. Problém tří těles tak přerostl do tempa, které s každou novou stránkou zrychlovalo. Skvělý román graduje v situacích, které vyžadují sakra velkou představivost. Aby taky ne, když se ocitáte ve čtyřrozměrném prostoru, abyste nakonec těsně unikli tomu dvojrozměrnému.
Příběh excelentně navazuje na předchozí díl, přičemž na ten první si už ani nevzpomenete. Od té doby se totiž stalo tolik věcí… Věk přesahující běžně sto let symbolizuje časovou i prostorovou rozlehlost, která se stává neuvěřitelně přirozenou. Osudy hlavních postav působí opravdu emotivně. Nevybavuji si, kdy jsem četl tak skvělé sci-fi, možná jako kluk Zápas s nebem?
Co můžete říct na několik nádherných citací, které i přes vytrženost z kontextu mají velkou sílu?
Vesmír je temný les, kde každý loví každého.
V té době temna se spousta lidí pokaždé ráno budila s údivem, že přežila další noc.
Tajemství vesmíru není nic, o co by měl člověk stát.
Entropie vesmíru narůstala a míra uspořádanosti klesala.
Fraktály byly pouze teoretické modely a jejich reálná zpodobnění dříve či později vždy narazila na limity rozlišení.
27-07-2019