Jednou tě potkám
Nové album Vladimíra Mišíka je jako ohlédnutí.
Jsou to skoro čtyři desítky let. Přivezl jsem si z tehdejšího NDR desku They Cut Off the Little Boy’s Hair. Šlo o dobu, kdy jsem jako student na gymplu začal Vladimíra Mišíka vnímat především díky jeho druhé desce se skupinou Etc… Hlavně mne dostala skladba Sochy a ostatně nepustila ani dneska. A potom jsem sehnal a konečně si i nahrál první album s písněmi Cesta do dětství a Stříhali dohola malého chlapečka. Což je ta východoněmecká deska v angličtině.
Nevím, jestli to bylo lehce vzpurným chováním naší generace v 80. letech nebo Sekcí mladé hudby, ale od té doby jsem poslouchal všechno, co nahrál a bylo dostupné. Podle mne se dost atypický rock, především díky houslím, a texty Kainara a Hraběte v jeho projevu našly. Poezie v hudbě.
Teď vyšlo po dlouhé odmlce nové album, tentokrát bez Etc… Klidná poloha, hezké texty a občas i důvod k zamyšlení. Pojmenování Jednou tě potkám se dá vykládat různě, v každém případě vás donutí ohlédnout se a trochu zavzpomínat. Okamžitě jsem dostal chuť poslechnout si některé staré skladby z prvních dvou alb, které mám hodně hluboko pod kůží.
Tento text píšu u řeky…
20-10-2019