Jaká je finanční hodnota ŠVP?
Tvorba ŠVP ve školách je pro stát skutečně výhodný kšeft.
Název tohoto krátkého článku má na konci otazník záměrně. Já totiž odpověď neznám, přesto bych ji uvítal a věřím, že nejsem sám. Tvorbu ŠVP vnímám jako práci na projektu, který je zásadním podkladem pro realizaci plánovaných reforem ve vzdělávání. Jestliže má tento dokument tak vysokou důležitost, asi by měl v sobě nést i takové oblasti, jako je například financování. I když si uvědomuji, že tímto článkem možná srážím vizionářské nadšení do prosté reality peněz, jsem přesvědčen, že to svůj význam alespoň trochu má.
Nejdříve několik čísel, které charakterizují pracovní dobu učitele: počet vyučovaných hodin (21, popř. 22), dozory v rozvrhu a celkovém součtu (1), příprava na výuku - počítám zde 20 min. na 1 hodinu – méně jsem se již neodvážil (7), konzultační hodiny - dány rozvrhem (1), nepřímá vzdělávací náplň – příprava, opravování a hodnocení prací, účast na soutěžích nad rámec přímé výuky, atd (ostatní). Přestože může tento počet vyvolávat různé diskuse, je to celkem jedno, o to ani nejde. Celkově totiž pracovní době odpovídá. Ptám se tedy, kdy si má učitel najít čas, aby mohl vykonávat práci na tvorbě ŠVP? Jednoznačně z toho plyne, že mimo rozsah pracovní doby, a proto by zde měla být motivace finanční.
Věřím, že náklady na vytvoření ŠVP jsou vyčíslitelné. Existují přece pilotní školy, jejichž ředitelé si jistě dokázali spočítat, jak se jejich školní vzdělávací program odrazil v přesčasové práci učitelů. Navíc, finanční hodnota ŠVP je dána centrálními náklady, které jasně charakterizují cenu takového produktu. Jak je tedy možné, že čas nad rámec pracovní doby učitele je tímto zneužit k plnění státních zakázek? Pro řadového pracovníka by to mělo znamenat jediné, že buď by měl mít tuto práci zaplacenou mimo vlastní plat (např. dohodou o provedení práce nebo o činnosti), nebo by měl vykonávat jeho běžnou dosavadní práci v období přípravy ŠVP někdo jiný.
Vůbec nechci polemizovat nad otázkou přínosu nebo smysluplnosti ŠVP, jde mi pouze o realizaci. Jestliže jsou někteří reformátoři přesvědčeni, že právě tímto způsobem dojde k zázračné přeměně housenky v motýla, nechť jsou jim tyto iluze přány, možná dojdou naplnění. Podle mne si schopnost určité vnitřní reformy v sobě nese každý sám a ŠVP je vždy kompromis, který může naopak někoho svazovat.
Jako alarmující ale vnímám skutečnost, že se zde předpokládá automatická účast učitelů zadarmo. Kdyby i práce na centrální přípravě RVP a ŠVP nebyla dotována, budiž, ale tak to přece nebylo a není. Kde je tedy hranice mezi placenou prací nad reformou a tou zdarma? Je to přece také otázka nikoli pouze společenských, ale také osobních preferencí každého jedince. A spoléhat na představu, že v té osobní rovině peníze žádnou roli nehrají, je velmi naivní.
Také by mne zajímal postoj školských odborů, které mne svým přístupem k řešení této podivnosti opět přesvědčují o své naprosté zbytečnosti. Jejich role v řešení přímých nákladů nebo dotací ve vazbě na přípravu a realizaci ŠVP ve školách mohla být poměrně vysoká. Zatím to vypadá, že možná ani neví, k jaké situaci vlastně dochází.
29-11-2006