Koloběžková tisícovka
Povídka z nenapsané knihy.
Je začátek dubna 2020 a napříč světadíly narůstají obavy z koronaviru. Zároveň přichází čas konečně projíždět koloběžku. Bydlet v podobné situaci na kraji lesa je totiž velká výhoda, protože se člověk nemusí trápit mezi stromy s rouškou a lesní zvěři to je vcelku jedno. Procházky mimo civilizaci bez potkání jiného člověka jsou typickým obrazem letošního jara.
Většina cest vede do kopců, kam moc lidí běžně nechodí ani dnes. Vodáci od řeky vyrazí maximálně do města, turističtí cyklisté cyklostezku téměř neopustí a z běžců vybíhají do kopců jen otrlejší. Ideální prostředí pro sólojízdy.
Je 7. srpna a počet najetých kilometrů překročuje hodnotu 1000, což byl původně celoroční záměr. Co z toho plyne? Že život na koloběžce ubíhá jiným tempem. Vlastně ujíždí. Nebo něco mezi tím?
Pomaleji než na kole a výrazně rychleji než při běhu se tak dostává do míst vzdálených desítky kilometrů a užívá si každou chvíli, kterou tráví na stupátku 5 cm nad zemí. A najednou je z toho koloběžková tisícovka. Přidaná hodnota je navíc v tom, že jde pořád o relax kompenzující krosové výběhy.
07-08-2020