Malá koloběžka v kopcích
Test kolobky Kickbike Clix při náročnější jízdě.
V našem okolí máme tři kopce, které jsou pro jízdu na koloběžce zajímavé. Jednak jsou dostatečně dlouhé, takže máte pocit, že nekončíte za barákem. A dále mají rozdílný povrch od rozbitého asfaltu až po jízdu lesem a po loukách. Cíle jsou odměnou díky hezkému prostředí, protože Slavkovský les takový zkrátka je. Náročný i zvládnutelný zároveň.
Ráno jsem byl běhat (10 km, z toho dva do náročnějšího kopce) a odpoledne chci vyjet na koloběžce. Je hezky a lze počítat s tím, že cyklostezka podél řeky bude plná turistů a cyklistů. A tak jsem se rozhodl pro Kozí vrchy s cílem ve skalách zvaných Moučné pytle. Cestu tvoří nekvalitní lesní asfaltka s občasnými výtluky a kameny.
Konečně na horizontu Kozích vrchů
Vyjíždím na své nové koloběžce Kickbike Clix. MIBO Malaga je docela těžká a po ranním běhu jsem se nechtěl úplně odrovnat. Kolobrnda Kickbike je odlehčená s malými koly a já na ní do kopců vyrážím poprvé. Podle mne se do města hodí díky tomu, že je skládací, ale jinak jde o univerzální pohodový stroj prakticky kamkoli.
Hned v prvním stoupání cítím rozdíl. Nejedu rychle, ale jedu! K prvnímu milníku se dostávám za stejnou dobu jako s velkou koloběžkou, rychlejší tady bývám občas jen při běhu. Trasu až ke Kozihorské křižovatce dávám hlavně na pohodu, protože mne čeká ještě cesta zpátky.
S koloběžkou ve skalách
Odtud je již jen jeden kilometr sjezdu a jsem u Moučných pytlů. Počasí je excelentní, obloha téměř bez mráčků a zároveň příjemně fouká. Koloběžku beru s sebou až nahoru ke skalám, opět oceňuji nízkou hmotnost. Výhled je parádní a tak trochu fotím.
Je čas vyrazit zpátky. Čeká mě další kilometr do kopce, ale tady je lesní silnice kvalitní, takže jedu plynule. Na podobný typ jízdy jsem si už našel svůj styl včetně střídání noh a počtu odrazů a ani na to nemusím moc myslet. Není to závod, ale výlet v rozumném tempu.
Výhled od Moučných pytlů ve směru na Karlovy Vary
Vím, co mne čeká v závěru, prudký sjezd, ve kterém jsem hodně opatrný. Jenže Clix není Malaga, jejíž setrvačnost tady díky hmotnosti bojuje s brzdami nadoraz. A tak sjíždím až do Lokte a po necelých 17 kopcovitých kilometrech v převýšení okolo 300 metrů jsem za chvíli doma. Už teď mám jasno, kam vyjedu příště.
>>>>>
19-06-2021