Lavička
Povídka z nenapsané knihy.
Zvláštní pocit má pokaždé, když jde nebo jede okolo malé skály, před níž stojí mechem obrostlá lavička. Není moc hezká a na zahradu by si ji postavil málokdo. I tak ho přinutí podívat se na ni a připomenout si jednu chvíli před více než dvaceti lety. Tehdy tu již byla, kolem ní upravené místo a pohodové posezení s výhledem na potok.
Šel se svou sedmiletou dcerou hodně dlouhý výšlap a tady si sedli a jedli tatranku. Domů to byl už jenom kousek a tak jen seděli, prskali drobečky a klábosili. K výletu se váže ještě jedna pro něj nezapomenutelná hláška: "Jé, tatínku, motýlci!".
26-07-2021