Týden na stupátku, týden ve stopě
Jo jo, někdy to vyjde.
Nejde o nic světoborného. Jen jsem využil období několika dnů, kdy bylo opravdu hezky. A tak jsem se hned v pondělí ráno postavil na koloběžku, abych z ní slezl v neděli před polednem. Právě včas, do dvou hodin přišla bouřka. Každodenní výjezdy nejsou nijak originální. Buď po cyklostezce do Varů, nebo dupání do kopců. A nakonec kombinace obojího, to mne baví nejvíc.
Vůbec nejde o najeté kilometry, i když jsem dosáhl svého měsíčního rekordu. Ale ta pravidelnost! Běžně střídám běh a koloběžku, jednak podle počasí, jednak aby mne to stále bavilo. Ale tento týden jsem si užil hlavně pekelný stroj. Už v sobotu večer jsem mluvil o koloběžkové přesycenosti. Ale i tak neodolal a nedělní ranní jízda opět spojila trasu podél řeky a výjezd na Kozí vrchy. Sjezdy z kopců jsou totiž lehce adrenalinový zážitek.
Jenže příběh má pokračování. Další týden bylo opravdu krásně, slunečno a ranní rosa, a tak došlo na běhání. A to tak výrazně, že jsem každé ráno vyběhl do lesa. Trasa, kterou mám moc rád, je hlavně o zvládnutí dvou kopců po zarostlé cestě, která je plná kořenů a kamenů, na které ve většině úseků nepotkáte cyklistu, protože by tudy neprojel.
V neděli sice pršelo, ale to už byla vlastně hezká tečka. Ani tady nešlo o naběhané kilometry a už vůbec ne o čas. Protože vyběhnout na louky nad Loktem a rozhlédnout se po vzdálených kopcích je nejhezčí odměna. Společně s pravidelností. A taky mne potěšil odznáček z aplikace NRC. S číslem sedm jsem jej dosáhl poprvé. Prostě pohoda.
>>>>>
15-08-2021