Barvy podzimní
Povídka z nenapsané knihy.
Procházet přírodou v posledních dnech letošního října je neuvěřitelně nabíjecí. Prakticky vůbec neprší a tak si můžete vybírat, kdy vyrazíte. Běhat ráno je parádní kvůli mlze, když totiž vyběhnete někam na kopec, dostanete se nad ni. A vystupující špičky stromů z bílého prázdna kladou zajímavé otázky. Třeba "co je tam dole za svět…" a podobně.
Když vyrazíte po poledni, stáváte se součástí oranžové scenérie. Je relativně teplo, ale když zaběhnete do delšího stínu, poznáte, že je podzim. Potkáváte spoustu lidí, kteří se snaží do svých fotomobilů ulovit co nejvíc barev. Až doma zjistí, že fotky jsou téměř jedna jako druhá, že žádný foťák nemůže být barvám věrnější než příroda sama.
A blížící se večer? Cesty se vyprázdnily a potkáváte poslední opozdilce nebo podobně trhlé běžce jako jste vy. Slunce zanechává zbytkovou stopu v odrazu za lesem a chlad proniká pod špatně odhadnuté vrstvy oblečení. Po celou dobu běhu se těšíte na teplou sprchu a horký čaj. I tak máte nakonec bezvadný pocit, že si podzim opravdu užíváte. Než napadne první sníh…
01-11-2021