Utajená vyhlídka
Parádní pohled do údolí řeky Ohře.
Je neděle a já vybíhám v ranním chladu s cílem doběhnout na Soví vyhlídku. Po sobotním poměrně rychlém běhu začínám stoupat pomaleji, protože bych nahoru opravdu rád doběhl. I když nohy o sobě dávají vědět, docela to dávám. Na skalnatém vrcholu je krásně, jednak mám nad sebou modrou oblohu bez mraků, jednak je výhled odsud opravdu impozantní.
Jenže dneska to nekončí. Několik desítek metrů pod Soví vyhlídkou je skalní výběžek, ze kterého je asi nejpůsobivější pohled proti proudu řeky. Ohře je v těchto místech možná nejhezčí a její proplétání se údolím je lákavá scenérie pro každého fotografa. Sestupuji na skálu a rozhodně nelituji občasného uklouznutí.
Ani nevím, jestli má místo nějaký název? Soví vyhlídka bývá na některých mapách uvedena jako Lesní vyhlídka. Kdežto sem není snadné se dostat. V zimě vůbec ne, svah je prudký a klouže. Dokonce i za deště bych to neriskoval. Když ale počasí vyjde, mnou pojmenovaná Utajená vyhlídka je velká odměna.
Dolů k řece se sestoupit nedá, takže musím zpátky nahoru. Vybíhám na zpáteční cestu, která je spíše odpočinková, protože vede většinou z kopce. To už je jen na přemýšlení, bohužel s jedním nepříjemným zakopnutím. No nic, les je les, na to nesmím zapomínat. A pády při seběhu bolí víc. Dobíhám v poklidu a ještě chvíli si užívám dobrý pocit z parádního crossu.
>>>>>
20-03-2022