Spasitel
"Občas jsou postupy, které všichni nenávidíme, jedinou šancí, jak uvést věci do pohybu."
Když se objevila kniha Andyho Weira Marťan a humbuk kolem ní, držel jsem si tradiční odstup. Mám to tak vždycky, že si počkám, až opadne prvotní blázinec ve stylu "už jsi četl…". Marťana jsem si nakonec opravdu užil a líbí se mi i film. Podobně jsem bral do rukou Spasitele, knihu jsem dostal k vánocům a přečetl ji až teď v létě. Jedním dechem.
Autorův styl mě baví, prolínání dvou časových os má návaznost a dobře se doplňuje. Obsahově jde o příběh, kde se střídají drobné zápletky s lidskými chybami a probíhají rychlé zvraty. Času je totiž opravdu málo…
"To nejtěžší na spolupráci s mimozemšťany na záchraně lidstva před vyhubením je neustále nutnost vymýšlet nová jména pro věci."
Fyzika, biologie, chemie, mezilidské i mimozemské vztahy, to vše tvoří jeden cíl. Zachránit Zemi a vlastně nejen ji. Nakonec se snaha o řešení dostává do pozadí mnohem silnější sféry. Přátelství vyslanců dvou mimozemských civilizací jde nad rámec běžného života a sebeobětování ukazuje, kam až je lidstvo ochotno potlačit svou sobeckost.
Závěr mne dostal nejvíc, čekal jsem něco marťanského, ale ukázalo se, že happy end v životě není jen o návratech. Poselství záhadných světů tu bude stále.
04-09-2022