Když mrzne
Sníh, občas zamrzlá louže a teploty pod nulou.
Jedním z paradoxů našeho školství jsou jarní prázdniny na začátku února, tedy téměř uprostřed zimy. A letos navíc v době nejsilnějších sezónních mrazů. I tak jsem se potřeboval dát trochu do pořádku, což je o zimních bězích a výšlapech. Různě jsem to střídal nebo kombinoval, podle toho, jakou jsem měl naplánovanou práci. Ranní mrazy byly nepříjemné, ale když se to nepřehání se vzdáleností, tak proč ne, že?
Takže za devět dní jsem měl v nohách 72 km v úsecích od 6 do 17 km v závislosti na teplotě. V lednu jsem se dost šetřil, což bylo vlivem nedostatku času a brzké večerní tmy. Nejvíc mne fascinují cyklisté, které potkávám na cyklostezce bez ohledu na počasí. Chodím denně okolo koloběžky, která čeká v chodbě, až se oteplí. Neumím si představit, že bych si v minulých dnech na lesní cestu se skrytými zamrzlými loužemi troufl, podle mne to je riziko. Ale oni si možná mysleli to samé o mně, když jsem proti nim běžel.
Tento text píšu s odstupem dvou týdnů, kdy je několik dnů nečekané teplo, aby dneska zase napadl sníh a teplota klesla pod nulu. Běhá se ale hned jinak, také nás je na trase víc. Hlavně je už po odpolední páté hodině docela vidět, takže pro relax po práci konečně rozumný čas.
26-02-2023