Po lovecké stezce
Trailrunning jako forma relaxace? Proč ne?
Je začátek března a lehce pod nulou, v noci mrzlo a v lese tak nebude bahno. S touto prognózou vybíhám ráno do Kozích vrchů, což znamená do kopce a po něm zase do kopce. U místa zvaného spíše historicky Zdemyšl vbíhám do lesa na loveckou stezku. Vím, co mne čeká, jenom jsem ji zatím neproběhl celou. Jasně, těším se, protože každá nová trasa v našich lesích mi dělá radost. A bohužel ty neznámé ubývají.
Jde o několik kilometrů chvíli do kopce, poté dolů, pak zase nahoru… Lesní cesta se mění v klouzavou úzkou kamenitou pěšinu posazenou do svahu, aby to za chvíli bylo jinak. Zkrátka zajímavá výzva.
Jenže nejlepší jsou dvě vyhlídky. První se jmenuje Lovecká a tvoří ji skalnatý masiv s řetězem. Pohled do údolí řeky Ohře je nádherný, navíc se v dálce na protějším svahu objevuje statek Vildenava, kam běhávám poměrně často. Nejhezčí pohled bývá na podzim, protože listnaté lesy naproti hrají mnoha barvami, ale i teď to je paráda.
Po dalším kilometru je před běžnými turisty ukryta Korunní vyhlídka. Dva kusy skály vytvářejí téměř filmovou scenérii a výhled na řeku po i proti proudu je asi nejpůsobivější v celém úseku nad Ohří. Nemůžu se kochat dlouho, nechci prochladnout, protože mám před sebou ještě dlouhý seběh ke Svatošským skalám a dalších 7 km domů. Takže několik fotek a pokračuji v lesním běhu.
Parádní trasa, která má v sobě všechno, co chcete. Kopce, krkolomné úseky, lesní zvěř a občas i pády, těm jsem se naštěstí tentokrát vyhnul. V kombinaci s návratovou cyklostezkou jde o 14 km, které jsou hodně zážitkové. Nemá význam tady závodit s časem, občas přeskakujete spadlé stromy nebo trénujete slalom mezi kameny. Jestli lze něco pojmenovat trailrunning, tak tady to sedí.
>>>>>
26-03-2023