Učitel v obavách z AI?
I kalkulačka ve své době působila jako strašák.
Zní to divoce, že? Už jsem se v několika textech dočetl, že AI, neboli umělá inteligence, jednou nahradí učitele. A tak si říkám, máme se začít obávat? Nebo je to jen snaha o senzaci? S AI, potažmo s ChatGPT, si docela rád chatuji, baví mne vymýšlet úkoly a taky číst odpovědi. Stejně jako polemika s některými závěry a opravdu doporučuji si to vyzkoušet. Pro někoho to možná bude film HER, pro jiného odborná konzultace.
Teď k učení, v této úvaze k matematice. Žáci mají k dispozici Photomath, který využívá strojové učení, Geogebru, tabulkový kalkulátor a další aplikace, které mne už tolik neberou. A všechny mají velký didaktický potenciál. Už jste byli v situaci, kdy vám žák řekl, že mu Photomath spočítal příklad postupem, kterému nerozumí? Mně se to stává a jsem za to moc rád. Jednak proto, že nečtou jen výsledky, ale i cestu k nim, jednak že se nebojí zeptat. A že máme o čem mluvit.
Z Geogebry je dnes už tak výrazný kreativní nástroj, že bych bez ní nechtěl učit. Nejde jen o videa, která občas natáčím. Mnohem cennější je běžná věta v mých hodinách "zkontrolujte to někdo v Geogebře". Vždy několik žáků sáhne po mobilu a reaguje. Nejde o výstřel do tmy, učím tak, že chci, abychom pořád mluvili, takže se neustále na něco ptám. A jsem rád, když se ptají mne.
Vraťme se ale k AI. Jde o to, jak se k novému fenoménu postavíme. Chceme vyčkávat, zakazovat nebo tvořit? Pokud budeme přednášet, co si mohou žáci přečíst, asi na to dojedeme. Když ale povedeme žáky k tomu, aby řešili problémy, máme naopak nakročeno ke skvělému zapojení AI do vzdělávání. Jsem velkým zastáncem BYOD a tak nejdůležitější technologie, kterou škola musí garantovat, je dostatečně kvalitní a přístupná konektivita. V ní je budoucnost.
V matematice to je relativně snadné. Například slovní úlohy mohou tvořit komplexnější problém. Začínají čtenářskou gramotností, k sestavení rovnice je třeba zkušenost a chuť tvořit a validita výsledků se ověřuje. Třeba i s využitím technologií včetně AI. Podobných témat je hodně, ale musí se jim rozumět. Proto budu vždycky tvrdit, že matematiku má učit ten, kdo ji vystudoval.
Způsob komunikace je zásadní. Zadal jsem požadavek na sestavení testu z rovnic včetně nabídky odpovědí. Překvapivě u některých úloh nebyla žádná odpověď správná. Došlo mi, že jsem to špatně zadal, požadavek na jednu správnou odpověď jsem neuvedl. No co, tak jsem se omluvil a úkol upřesnil.
Beru AI jako hru a vlastně se těším, až bude umět víc. Teď ji ještě dokážu nachytat, ale je jasné, že jde jen o čas. Vlak mi snad úplně neujede, i tak mne moji žáci budou mnohem častěji drtit netradičními nápady. Z knížek je asi mít nebudou…
Třeba dojde k tomu, že učitel nebude stát před tabulí, ale naopak se posadí mezi žáky a bude řešit a tvořit s nimi. Stále bude napřed díky zkušenostem, ale kreativita mladých mozků je neomezená, on je bude jen směrovat. A z tabule se možná stane obyčejná nástěnka pro nápady, myšlenkové mapy nebo vtipy.
A co je dobré si říct? Že to nesouvisí s nějakými revizemi RVP, debatami o délce studia nebo polemikami o hodnocení. Mnohem více si budeme uvědomovat, že kreativita vede k individualizaci, že rozvíjí silné stránky. V tom je největší riziko, že se budou více rozevírat nůžky mezi žáky. A nejdůležitějším nástrojem se stane motivace. Jen mám obavu, že až se nebude stíhat, začne se zakazovat.
02-04-2023