Kotníkový běh
Tohle bude ještě zajímavé, říkám si.
Před třemi týdny mne asi po jednom kilometru běhu nečekaně začal bolet kotník. Nikdy jsem podobný problém neměl a tak jsem běžel dál. Bohužel s několika zastávkami, kdy jsem se snažil kotník rozhýbat. Nakonec z toho bylo hodně bolavých 7 kilometrů. Od té doby jsem si užil dva další výběhy do kopců bez sebemenších zádrhelů a několik jízd na koloběžce.
A tak si říkám, že to je v pohodě a že vyběhnu ke kostelu sv. Mikuláše, k mému oblíbenému místu kousek pod Krudumem. Je sobota ráno, příjemně chladné a vlhké počasí, zkrátka ideální podmínky pro delší lesní cross. Převýšení je okolo 300 metrů a za poslechu Foo Fighters to nemůže dopadnout jinak než pohodově.
Opět se nečekaně asi po 2 km ozývá pravý kotník. To snad ne! Běh, na který jsem se fakt těšil, dostává pořádnou trhlinu! Vracet se ale zatím nechci, zkusím kotník trochu šetřit zvolněním tempa, vždyť času mám dost. Protože celá první polovina běhu je do táhlého kopce, docela se mi to daří.
Krátký seběh k našemu školnímu Gymsolesu je ale drsnější. Kamenitá cesta mi moc nepomáhá a už se těším, až budu u kostela. Tady se snažím kotník protáčet a je jasné, že to bude nějaká šlacha. Jenže před sebou mám minimálně 6 km po rovině a z kopce. Netuším, co to se mnou udělá.
Tohle bude ještě zajímavé, říkám si, když se ocitám na asfaltce mezi Nadlesím a Dvory. Jenže rovný povrch mi i přes svoji tvrdost docela pomáhá. Nakonec už jen tříkilometrový seběh lesem do Lokte, přičemž mne v nejhorším a kořenově bohatém úseku ještě povzbuzuje dětská výprava voláním "Dobrý den, pane běžec".
S několika přestávkami a jinou návratovou cestou uzavírající okruh se dostávám domů v čase, se kterým se určitě chlubit nebudu. Teď už jenom doufám, že budu moci co nejdříve znovu vyběhnout. Podobné nečekané situace mne umí překvapit, tak snad jich nebude s blížící se zimou víc.
08-10-2023