Běžím další litr
Rok se blíží ke konci a za mnou je nová tisícovka.
Když jsem před rokem doběhl k 1000 km, bral jsem to jako možná poslední čtyřcifernou hodnotu. Aniž bych s tím počítal, povedlo se mi magickou metu dosáhnout i letos. Ještě na začátku prázdnin jsem v to moc nevěřil, ale zejména srpen a září byly měsíce běžecky plodné. Jsem v první polovině listopadu a hashtag #bezimlitr mohu s dobrým pocitem použít.
Vypadá to jako hodně pohodová záležitost. Když mi ale chybělo okolo 140 km, zradil mne kotnik. Poprvé jako varování, podruhé o sobě dal vědět drsněji. Jenže vzdát to několik desítek kilometrů před tisícovkou se mi nechtělo. A tak se ze závěru stalo sociální inženýrství. Což ve sportu fakt nesnáším.
Začal jsem plánovat i běžecké vzdálenosti, což normálně nedělám. Taky jsem zpomalil v průměru asi o půl minuty na kilometr. Není moc příjemné běžet a neumět se zbavit myšlenky na kotníkovou zradu. Vzdálenosti jsem nakonec nezkracoval, dokonce díky klidnějšímu tempu několikrát spíše prodloužil. A hlavně se nenechával vyprovokovat dalšími běžci k nenápadnému závodění.
Na konci října mi chybělo něco přes 30 km, takže bylo jasné, že to dopadne dobře. V podstatě zdravě stresová záležitost o tom, zda je lepší zbytek uběhnout co nejdříve, nebo v poklidu běžeckého filozofování. Zajímavé je srovnání s minulým rokem, tehdy jsem potřeboval 108 běhů, letos jsem skončil na počtu 106. Je vidět, že v tom jsem poměrně konzistentní.
#bezimlitr mám tedy i letos za sebou a do konce roku ještě několik desítek kilometrů uběhnu. Hashtag chápu jako symbol nadšení a vytrvalosti, to už jsem ostatně uvedl vloni. Teď přemýšlím o příštím roce, kdy mám v plánu vybíhat jinak. Protože běhat se má jen tak. O tom ale až v závěrečném bilancování.
12-11-2023