Běžecké ticho
Povídka z nenapsané knihy.
Je sobotní ráno a vypadá to na delší běh. Trasu už zná tak, že ho na ní nepřekvapí nic. Proto taky pokaždé zapíná iPod nebo mobil a nasazuje sluchátka. Podzim a leden byly hlavně o audioknihách, jenže ty se mu trochu přejedly. A tak opět vybírá vhodné album. Tentokrát to je Piano Romana Dragouna. Klid, který z hudby tryská, je obohacen o krásné texty. Pouští si ho jen občas a vlastně se vždy trefí do správné nálady.
Jenže běh se neplánovaně prodlužuje o další kilometry. Na Piáno tak navazuje Samota, která se skladbou Šedesát vystihuje jeho rozpoložení. Pokaždé si říká, jak moc se má v té písní hledat. Na 14. kilometru ale i toto album dohrává. Co dál?
Poslední tři kilometry iPod vypíná. Díky sluchátkům si na závěrečných dvacet minut vytváří vlastní samotu, která krásně navazuje na skončené texty. Nastává synergické běžecké ticho.
18-02-2024