Předjarní běh
Když chcete někam vyběhnout a ono to nevyjde.
Pro někoho je 18 km běžná tréninková míra, pro jiného běžecké maximum. Většinou běhám mezi 6 a 12 kilometry, samozřejmě hodně záleží na terénu, převýšení nebo počasí. Několikrát se během roku utrhnu, ale jako povahou spíše nezávodní typ se snažím běhat hlavně na pohodu. A letošní začátek jara je pro běžce ideální.
Za poslední sezónu jsem dost zpomalil, v průměru asi o půl minuty na kilometr. Což znamená, že vzdálenosti docela kopírují minulé roky a já nejsem po běhu vyřízen. Přesně tak jsem včera přistoupil k rannímu proběhnutí, v klidu jsem si poklusával podél řeky a poslouchal Vypsanou fixu. No a po několika kilometrech jsem si řekl, že zkusím vyběhnout na Korunní vyhlídku od Svatošských skal.
Nikdy jsem na ni v tomto směru neběžel, což se ukázalo jako problém. Při stoupání lesem jsem správnou odbočku netrefil a nakonec vyběhl až na Kozí vrchy. Zklamání? Nakonec ne, protože celá lesní trasa je moc hezká. Nikde nikdo, nádherné ticho a terén nebyl i přes těžbu dřeva rozbahněný. Vlastně jsem si převýšení hodně užíval.
Takže na vyhlídce jsem nebyl a trasu si o několik kilometrů prodloužil. Ve finále to tedy bylo lehce přes 18 km v tempu, které mi umožnilo vyběhnout i dneska. O tom to je, není cílem se odrovnat, nýbrž relaxovat. Zároveň to vypadá, že mi brzy začne koloběžkové období, na něj se těším hodně. I za cenu toho, že běhy ubydou.
03-03-2024