Březen v běhu
Nic se nemá přehánět, že?
Je mi jasné, že psát pořád o běhání může sklouznout k nudě. Proto raději přibližuji trasy než své pseudovýkony. Jenže březen se vymknul jakémukoli plánování. Ne že bych pravidelnost nějak prožíval, ale několik desítek kilometrů se snažím mít každý měsíc. Na koloběžce většinou začínám jezdit v dubnu, takže potom i výběhů bývá míň. A jaro je tradičně hodně závislé na počasí, nejde ani tak o zimu, ale o deště.
Březen zcela rozbil moji představu o klidném běhu v ranním tichu podél řeky v tempu odpovídajícímu věku. Sice jsem výrazně zpomalil, ale zároveň prodloužil trasy. Nejvíc to bylo 19 km, což je první rekord. V posledních letech jsem podobné vzdálenosti nedával. K této cifře jsem se ale postupně dostal přes hodnoty mezi 14 a 18 kilometry, takže nešlo o ojedinělý výkon. Je to hodně ovlivněno tím, že když už se musím víc obléct, ať to má nějaký smysl.
V celkovém součtu jsem se dostal na 180 km. To je na mne fakt hodně a vlastně jde o druhý rekord. Kdybych používal aplikaci Nike Running Club, měl bych další metu, která je na 160 km za měsíc. Takže cíl pro další měsíce je jasný, zvolnit a začít víc jezdit na koloběžce. Ostatně jsem na ní poprvé vyjel i na konci března. Ale o tom až někdy příště.
07-04-2024