Cesta k výjimečnosti
Proč jsem absolvoval Akademii leadershipu.
Kurz pod tímto názvem a mottem Cesta k výjimečnosti jsem v rámci spolupráce naší organizace a FranklinCovey absolvoval před třemi roky. Byl jsem z něj nadšen a rozhodně ne sám. A tak jsme jej zopakovali ještě čtyřikrát, přičemž nyní chystáme šestý cyklus. Podobné vzdělávání s takovým tahem na branku znám z kurzů o projektovém řízení. Velký bonus je v efektivitě, protože jsou intenzivní a časově velmi úsporné, aniž by utrpěla kvalita.
Proč o tom píšu? Ačkoli se v oblasti vedení lidí pohybuji hodně let a navíc v různých organizacích, můj leadership byl založen spíše na intuici a zkušenostech. Chyběl mi globálnější pohled, který by vycházel z osvědčených principů. Už po dvou dnech jsem měl pocit, že bych měl začít něco měnit, což je samozřejmě zrádné.
Nadšení je jedna věc, smysluplnost zase druhá. Naštěstí byla následující delší část kurzu určena pro přípravu vlastního projektu, ve kterém jsem si promyslel celou koncepci mého nápadu a díky individuálním konzultacím s lektorem jsem jej ladil. V závěru nakonec odprezentoval před ostatními a také si užil jejich výstupy. A především jsem ho zrealizoval, což byl největší bonus.
Celý kurz vychází ze základů Leader In Me a čtyř rolí.
První Jít příkladem hledá odpovědi na otázky hodnot lídra a hodnocení vlastního chování a jednání vzhledem k těmto hodnotám. Skvělé téma pro diskusi o etice, morálce, toleranci a empatii vede k zamyšlení každého, kdo chce lidi skutečně motivovat a vést.
Druhá role Hledat cestu systematizuje pojmy poslání, vize a strategie. Proč existujeme, kam směřujeme a jak se tam dostaneme. (BTW: nepřipomíná vám to základní strukturu ICT plánu nastavenou před více než 20 lety? Některé osvědčené přístupy se naštěstí nemění.).
Třetí role Slaďovat systémy je především procesní. Zjednodušuje práci a pokud je dobře nastavena, obejde se již bez lídra. A hlavně dokáže vystihnout to klíčové a nejdůležitější pro dosažení výsledku.
Čtvrtá role Uvolňovat potenciál vede ke kultuře rozvíjející talent a zapojení lidí. Je zřejmé, že je ze všech rolí nejobtížnější, neboť zde musí lídr respektovat osobnostní priority lidí a zároveň stále držet zvolenou cestu. Jestli mají lidé pocit, že je lídr svým přístupem brzdí, zpravidla to vede k tzv. pasivní poslušnosti, se kterou jsme se asi setkali ve své práci všichni.
Některé úkoly jsme zpracovávali samostatně, jiné ve skupinách. Střídání aktivit vedlo k tomu, že jsme se navíc mezi sebou velmi dobře poznali, slyšet zkušenosti odjinud je vždy přínos. Čas je nejvzácnější komodita a jak jsem psal v úvodu, skvěle připravená kombinace společné části a vlastní tvůrčí práce byla opravdu efektivní.
Vzdělávací programy jsou vždy závislé na kvalitě lektorů a já jsem díky své profesi na ně hodně náročný. V Akademii leadershipu nás provázel profesionál, který dokázal pracovat s celou skupinou opravdu skvěle. Řekl bych, že se mu povedlo uvolnit náš potenciál.
13-10-2024