Články


Knihy, které potěší


Tři cestopisy, které stojí za přečtení. Vtipné, záživné, lákavé.

Jan Šťovíček - Knihy o cestování Nedávno jsem v knihkupectví narazil na tři knížky, které byly "podezřelé". Jednak tím, že zde bylo více knih stejné edice ve slevách, což naznačuje slibné pokračování cenové revoluce, a dále byly všechny od jednoho autora. Hned v obchodě jsem se do jedné z nich začetl a za chvíli jsem si je nesl domů všechny tři. Nejdřive o autorovi – je jím Jan Šťovíček, povoláním záchranář, jinak hlavní organizátor všech výjezdů. Jeho styl psaní je bezvadný – v podstatě úplně obyčejně popisuje každodenní příhody v partě lidí, která jde za stejným cílem, ale povahově to nemusí vždy ladit.

Můj názor na všechny tři knihy je dost subjektivní. Je to dáno skutečností, že na většině popisovaných míst jsem byl také, a především cesta na Saharu mne zasáhla v tom nejvhodnějším období. Byli jsme totiž sami krátce po loňském návratu z Afriky a hodně slov z knihy jsme měli ještě dost hluboko pod kůží.
Rozhodně se nechystám popisovat obsah knih, pouze doporučuji jejich přečtení. Uvádím je v pořadí, v jakém jsem je četl já.

Kam Alláh nevidí – cesta do pouště přes Španělsko (to mám hodně rád) a Maroko je plná zážitků, zejména s auty. Tradicí výprav je cestování se škodovkami nejrůznějších druhů. I to je určitá nostalgie – připomíná mi totiž naše první auto Škoda 105S.
Mapy končí nad Nordkappem – cesta na Špicberky vede přes Norsko. To je pro mne stále nejhezčí zemí, kterou jsem viděl. Líčení pobytu za polárním kruhem je úplně stejné jako v našem letitém vyprávění. Přestože jsme tam byli krátce po revoluci, stále z této cesty žijeme a připomenutí konkrétních míst díky této knize přišlo jako dar.
Líná banda kapitána Sorella – je o cestě do Skotska, kam se už několik let chystáme a po přečtení této knihy je jisté, že se tam určitě podíváme.

Každá z těchto knih, vydaných v Olympii, stála nádherných 29 korun, k tomu má členská sleva několika procent a parádní počtení. O autorovi jsem si na Internetu přečetl, že pořádá tábory, často cestuje a způsob, jakým dává jednotlivé party dohromady, je také zajímavý. V zimě se dokonce objevil ve zprávách na Nově při přípravě nové výpravy a tréninku v Krkonoších. Dost mi to připomíná našeho kamaráda Luboše, který podobným způsobem procestoval Jižní Ameriku a Jihovýchodní Asii, jenom s tím rozdílem, že tam málem přišel o nohy.

05-07-2007